číslo 38
vychází 12. 9. 2005

Zpět na obsah         

Tipy Týdeníku

Ferdinand Peroutka komentuje šedesátá léta

Druhý svazek rozhlasových komentářů Mluví k vám Ferdinand Peroutka (Argo), psaných pro Rádio Svobodná Evropa, zahrnuje desetiletí 1960 - 1969. Legendární "šedesátá léta" se v jeho textech odrazila především úvahami o světových událostech doby, méně stanovisky k dění v autorově vlasti. Což je pochopitelné, vždyť v mezinárodní politice se v této dekádě děly zajímavé, často až převratné věci: pozoruhodnosti Chruščovovy éry (a posléze jeho pád), snahy o uvolnění mezinárodního napětí, karibská krize atd. Zatímco na československé politické scéně alespoň při vnějším pohledu přetrvával líně se vlekoucí čas komunistického bezčasí. První náznaky nespokojenosti a opatrné kritiky poměrů (např. liblická konference o Kafkovi, či některé zajímavé literární a publicistické počiny) nevypadaly zatím významně. Přesněji řečeno - autor o nich neměl dost informací a na jemné nuance nebylo z dálky vidět. Ostatně sám Peroutka o nedostatku zpráv z domova občas ve svých komentářích trpce hovořil. Proto se v domácích tématech věnovala spíš reflexím v souvislosti s výročími (28. říjen) nebo projevům komunistických vůdců a článkům v oficiálním tisku, odkud se snažil vydedukovat stav společnosti.

Teprve když dochází ke změnám ve vedení komunistické strany a schyluje se k Pražskému jaru 1968, Peroutka zbystří a věnuje Československu zvýšenou pozornost. Nejprve přijímá nový kurs s nedůvěrou, upozorňuje, že přišel shora, tj. od komunistů, pak jej sleduje a analyzuje se stále větším a osobně angažovaným zájmem. I když u něj stále převládá skepse, přesto soudí, že "některé ideje byly probuzeny vně strany i uvnitř ní, a žádné úsilí je už neuspí". Odhaduje, co může vyplynout ze zprvu nesmělého, postupně však sílícího proudu občanských svobod, hodnotí veřejné projevy komunistických lídrů, nové programové dokumenty. Brzy také upozorňuje na nebezpečí sovětské invaze - a správně pak usuzuje, že většina letních jednání se sovětskými představiteli probíhala už ve stínu jejich rozhodnutí o vojenském zákroku: "Sověty dlouho na invazi vážně myslely, asi od té chvíle, kdy liberální režim v Československu zrušil cenzuru," soudí. A s trpkou duchaplností dodává: "Podle sovětského pojetí je cenzura nejlepší prostředek, jak zachovat dobré jméno socialismu."

Peroutkovy komentáře - to jsou živé dějiny doby, psané perem bystrého publicisty a pronikavého analytika. Jeho soudy jsou pozoruhodné i v pasážích, kde se (především kvůli nedostatku bezprostředního kontaktu s rodnou zemí) mýlí nebo kde se jeho odhad míjí s pozdější realitou. Ostatně není to nijak často.Texty především působivě dokreslují Peroutkovu osobnost, jeho názory, jeho způsob uvažování. Ke knize je připojen zasvěcený doslov Milana Schulze, který s pronikavou upřímností líčí poměry ve Svobodné Evropě, situaci, jež tu nastala po příchodu nové vlny emigrantů - novinářů, a také Peroutkovy osobní problémy s interním systémem schvalování textů (a roli tzv. "oukejistů"). Schulzova analýza je výmluvnou tečkou za Peroutkovými komentáři.

AGÁTA PILÁTOVÁ