číslo 38
vychází 12. 9. 2005

Zpět na obsah         

Tipy Týdeníku

Drama, ve kterém vítězí epika

V osmi vzájemně izolovaných světech prožívá a vypráví své příběhy osm postav Schimmelpfennigovy hry Předtím / PotomPoslední premiérou pražského Divadla Komedie, uvedenou těsně před prázdninami, byla hra Předtím / Potom sedmatřicetiletého Rolanda Schimmelpfenniga, jenž je dnes nejpřekládanějším a nejčastěji ve světě hraným německým dramatikem. Rozměrné dílo o 50 obrazech a 30 postavách režisér Dušan Pařízek vynalézavě "seřízl" do uměřenějších proporcí, srovnatelných se dvěma autorovými opusy v Česku již uváděnými (Push up a Arabská noc). Společným jmenovatelem osmi vystupujících postav je jejich osamění. Režisér, jenž se zároveň ujal i role scénografa, to mimo jiné ozřejmuje rozčleněním jeviště na několik osvětlených hracích panelů. Tyto "kry" - pokoje hotelu, v němž náhodně a v různých časech postavy přebývají - jako by zároveň asociovaly i ohraničenost, zlomkovitost a disparátnost jejich světů. Takřka bez vzájemného kontaktu čtyři muži a čtyři ženy vyprávějí - mnohdy ve třetí osobě - o událostech svého života, jež považují za důležité, ale z nichž je zřejmé, jak málo rozumějí jiným i sami sobě. Nejblíže k dramatickým situacím mají vyprávění nemilujících se partnerů (Roman Zach a Gabriela Míčová) a účastníků milostného trojúhelníku - Dana Poláková v alternaci s Janou Krausovou, Martin Pechlát a Martin Finger. Ale i poslednímu ze jmenovaných, jenž patří k nejpřesvědčivějším interpretům inscence, režijně postavené na výrazovém minimalismu, skýtá autor více možností v tom, jak verbálně či gestem vyjádřit nechuť k práci a životním stereotypům, než jak tímto pocitem motivovat dramatický střet či dramatickou akci. Převaha "epického" nad "dramatickým" ve struktuře Schimmelpfennigovy hry umenšuje možnosti i tak skvělých hereček, jakými jsou Daniela Kolářová - představující starou ženu, jež se vzbouřila proti mužské uzurpaci - a Vanda Hybnerová, která ztělesňuje lehce ordinérní kosmetickou poradkyní toužící být filmovou maskérkou, ale nezvládající ani autoškolu. Frustrace z lidské komunity i komunikace je s velkou dávkou obrazivosti vtělena do postavy pozorovatele hotelových hostů, "muže se sklenicí na hmyz, mapou hvězdné oblohy a lovce organismů" (takto je charakterizován v programu). Jenže jak jevištně vyjádřit lyrický subjekt převlečený za voyaera - komentátora? - Filip Rajmont se nicméně popasoval s takřka nesplnitelným úkolem se ctí.

Bude jistě zajímavé sledovat, zda soudobému divadelnímu trendu - posilování epických a lyrických prvků v dramatu - zachová Dušan Pařízek přízeň i ve své nové inscenaci, kterou Divadlo Komedie připravilo v koprodukci s Deutsches Theater Berlin a jejíž česká premiéra bude uvedena v listopadu při Pražském divadelním festivalu německého jazyka (německá se uskutečnila 15. srpna na Salzburger Festspiele). Jde totiž o dramatizaci novely Zmatky chovance Törlese a tato krátká sevřená próza Roberta Musila je podstatně dramatičtější než Schimmelpfennigova rozmáchlá a filmovému scénáři se blížící mozaika příběhů.

BRONISLAV PRAŽAN