číslo 39
vychází 19. 9. 2005

Televizní glosář

Vládne uhrančivý hnus?

"Otevřu noviny - Lenin, otevřu časopis - Lenin, otevřu rádio - Lenin, otevřu televizi - Lenin. Tak nevím, mám tu konzervu otevřít?" Dilema z dávné totalitní anekdoty možná v těchto dnech řeší nejeden z konzumentů médií. Někdejší ikonu bolševické mytologie sice dnes nahradil fenomén reality show, úpornost stávajícího mediálního ataku fenoménu televizního voyaerství je však srovnatelná.

Dodávat cokoliv ke smršti bulvárních senzací, i vážně míněných ohlasů, komentářů a úvah, které provázejí opožděnou invazi Velkého bratra & spol. do Čech, je zjevně zbytečné. Tím spíš, že obě souběžně vysílané "zábavné soutěže o velké peníze" budou vládnout oběma tuzemským komerčním kanálům ještě hezky dlouho. Pár poznámek na okraj aktuální televizní hysterie však přeci jen věnujme.

Pobavenou zmínku si zaslouží například bratrovražedný boj Primy a Novy, které stejným programem ve stejném čase usilují o stejné publikum. Škodolibé zadostiučinění - umocněné navíc průběžným fiaskem zasloužilých nováckých průkopníků nevkusu - je však jen nepodstatným vedlejším efektem. Méně veselé je poznání, že nadbíhání nižším pudům masového diváka definitivně prolomilo další hranici. Důkazem je i nově objevená "upřímnost" organizátorů televizních her na realitu: zatímco ještě loni pokrytecky Nova zdůvodňovala fiasko svého Milionového páru utajenou pornografickou minulostí jedné ze soutěžících, letos je mezi obyvateli domu v Big Brother totéž vítanou kvalifikací a hýčkaným lákadlem.

Zavedené pokrytectví obchodníků s televizní reklamou však přežívá i dnes. Aktuálně má podobu usilovné snahy zaopatřit pokleslému televiznímu šmíráctví postavenému na ponižování lidí a fascinaci miliony zdání vážného sociologického experimentu. Asistence nejrůznějších mediálně provařených psychologů a univerzálně použitelných známých tváří (viz nedávno Michael Kocáb ve VyVolených) blábolících o "hlubším smyslu" podobného hnusu, je víc než trapná. Rozpor mezi předstíranou seriózností experimentu a průběžnou uslintanou nedočkavostí, kdy v obou vilách už konečně dojde na "to pravé" pro noční show, tento trapas ještě umocňuje.

Pozastavovat se nad diváckou atraktivitou pokryteckých hrátek s realitou, jako jsou VyVolení a Big Brother, je možné, ale marné. Samotný fakt, že je to hnus, nemění nic na tom, že je to hnus velmi uhrančivý. Všude na světě, i v Čechách.

JAN SVAČINA