číslo 39
vychází 19. 9. 2005

Zpět na obsah         

Tipy Týdeníku

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 536

Neděle 2. října, ČRo 2 - Praha, 8.05 (repríza 6. října, ČRo 2, 14.30)

Smrt nebo vítězství. Jedno je nám souzeno

Začátkem roku 1756 se už začaly rýsovat pro budoucí válku nepřátelské koalice Zasloužil se o to zejména pruský král Friedrich II., který začal válku na sklonku léta 1756. Tímto náhlým válečným činem měl zřejmě v úmyslu zničit svého hlavního protivníka habsburskou monarchii dřív, než se zformují válečné síly protipruské koalice. Pruský král postavil do války 70 tisíc mužů pěchoty a jízdního vojska a 224 děl. Vojsko rozdělil do tří armád, které koncem srpna roku 1756 vpadly do Saska, obsadily je, a tím si vytvořily nástupiště pro výpravu do Čech od severozápadu. Tak začal dlouhý válečný konflikt, který vešel do dějepisu pod názvem sedmiletá válka.

Příjezd Friedricha II. do Berlína 30. března 1763I když se vídeňská vláda na válku připravovala a disponovala v té době vojskem, které mělo kolem 95 tisíc mužů, byla rychlým spádem válečných událostí zaskočena. U Kolína se teprve shromažďovala armáda pod velením polního maršála Brownea a na Moravě v táboře u Olomouce stál sbor pod velením polního zbrojmistra Piccolominiho. Ty armády se pohnuly prakticky ve stejný okamžik. Začneme u Prusů. Po obsazení Saska následovala výprava pruského vojska do Čech. Třicet tisíc mužů nechal Friedrich u města Pirny, aby obléhali saské vojsko, a s čtyřicetitisícovou armádou se vypravil do Čech. Ve Slezsku bylo připraveno ještě dalších 35 tisíc mužů. A co rakouské vojsko v Čechách? Polní maršál Browne vyrazil od Kolína s cílem přesunout se k saským hranicím a poskytnout pomoc saské armádě. Prvního říjnového dne se rakouské a pruské vojsko střetlo v bitvě u Lovosic. Vítězství si připsala na vrub pruská armáda. Začátek bojů nepřinesl Friedrichovi takové úspěchy, na jaké byl zvyklý. Ve druhé polovině dubna roku 1757 zahájil Friedrich II. velkou výpravu do Čech. Začátkem května stály nepřátelské armády u Prahy naproti sobě. Habsburské vojsko pod velením Karla Lotrinského se sešikovalo k obraně na návrších od Vítkova ke Štěrboholům. Útok zahájili Prusové 6. května na pravé (slabší) křídlo bojové sestavy habsburských vojsk. Habsburské pluky nápor nevydržely a jejich porážka znamenala ztrátu bitvy i prostoru. Armáda Karla Lotrinského ale nebyla úplně zničena. Kolem 40 tisíc mužů ustoupilo do opevněné Prahy a přibližně 12 tisíc se jich vydalo k Táboru. Když se o tom dozvěděl Friedrich II., okomentoval to slovy: Když člověk čte noviny, dojde k závěru, že smečka králů a knížat na mě chce uspořádat hon jako na jelena. Co se mě týče, nedovolím jim udělat, co chtějí, a doufám, že hon zahájím sám. A zahájil ho. A nic nedbal na skutečnost, že proti čtyřem milionům Prusů se postavil blok mocností s více než osmdesáti miliony obyvatel. Poměr pruských a britsko-hannoverských vojáků proti rakouským ruským, francouzským, říšským a švédským mužům činil zhruba dva ku třem. Ani to Friedricha příliš nezarmoutilo. Než se odebral ke své armádě, tak sestře Amálce napsal: Před námi stojí epochální události. Před posledním rozhodnutím musíme podstoupit strašnou hru. Bezpochyby musíme počítat se všemi východisky. Zbývá nám pouze smrt, nebo vítězství. Jedno z toho je nám souzeno.

JOSEF VESELÝ