číslo 39
vychází 19. 9. 2005

Jak to vidí

RUDOLF KŘESŤAN V POŘADU PSÁNO KURZÍVOU

Z autorova cyklu fejetonů na vlnách Českého rozhlasu 3 - Vltava

Všichni jsme v řadě

V projevech veřejných činitelů slýchám nejednou odvolávku na "řadu občanů". Nikdy nevím, zda v té řadě jsem zařazen i já. Řečník mě ujišťuje, že řada občanů s něčím souhlasí, případně nesouhlasí. Že řada občanů si něco přeje, nebo naopak zásadně odmítá.

Taková tvrzení zní přesvědčivě. Ale jen do okamžiku, než si položím otázku, kolik lidí se v té zmíněné řadě vyskytuje. Jak dlouhá ve skutečnosti je? Nezahrnuje náhodou jen pár bytostí? Nebo je to naopak řada tak táhlá, jako bývala kdysi před Masnou? Případně jako ta novodobá před úřadovnou cizinecké policie?

Podobně neurčitý obsah má finta rétorů, když uvádějí, že jejich tvrzení se opírá o řadu důkazů. Oblíbený bývá i odkaz na řadu argumentů, aniž by nějaký z nich byl jmenován.

Kdybych měl volit ze slovních obratů ten nejneurčitější z neurčitých, volil bych právě výraz ŘADA. Ovšemže jen v mlhavých souvislostech, o nichž jsem se zmínil, a nikoliv v oblasti matematiky, kde podoba používaných řad je přesně a jednoznačně určena. Tam je vše jasné - na rozdíl od vágní "řady lidí", v níž může stát třeba jen několik živáčků.

Pofidérní obsah tohoto označení není příznačný jen pro projevy politiků. Uplatňuje se u výrobců i obchodníků, kteří s oblibou říkají "Řada našich spokojených zákazníků".

Řada se stala běžnou obezličkou i v každodenní mluvě. Když si učitel stěžuje rodičům na třídní schůzce, že řada žáků chodí ráno pozdě, je to taky neurčitá kvantifikace. Kdyby řekl většina, pak je dáno, že je to víc než polovina. To by bylo vyjádření závazné a ověřitelné. Obsah plasticky tvárného výrazu "řada" je nekontrolovatelný. Ve skutečnosti může zahrnovat třeba jen tři žáky.

Nebo dokonce pouze dva.

Ano, dva. Důkaz? Zde je:

Představte si, že stojíte sami u úředního okénka na poště, a že vzápětí se za vás postaví další člověk. Už se zrodila řada! Kdyby se nezačlenil ukázněně a disciplinovaně za vás, nýbrž vedle vás, a to s možnou tendencí, že by vás snad chtěl vytěsnit a předběhnout, zřejmě ho odkážete do patřičných mezí slovy: "Postavte se, prosím, do řady!"

Tímto příkladem si dovoluji podepřít svůj názor, že takzvaná řadu lidí může za jistých okolností představovat jen dva jedince. Tedy ještě o jednoho méně, než byla podmínka Římanů k vytvoření právně platného společenství (tres faciunt collegium).

Někdy se dokonce stává, že v pomyslné řadě nejsou ani dvě bytosti, nýbrž jen jedna jediná. Určitě i vy jste se s takovou variantou někdy setkali. Stačí si vzpomenout na někoho, kde se ve vašem okolí vehementně odvolával na to, že "řada lidí" si přeje to či ono, a záhy se ukázalo, že ve skutečnosti si to přeje jen on sám.

Podobně tomu může být i s takzvanou řadou čtenářů, s řadou posluchačů, případně s řadou diváků. Tedy s pomyslnými řadami, na něž se s oblibou odvolávají média, když chtějí dát něčemu váhu.

Prosté sdělení o řadě nemá žádnou faktickou vypovídací hodnotu. Už v časech, kde se stálo ve frontách na podání žádosti o výjezdní doložku, věděl každý, že není řada jako řada. Některá může být na hodinu, jiná na pět.

Rozsah řady nebývá bohužel blíže specifikován ani v dopravním zpravodajství, když se mluví o tom, že řada vozidel zatarasila ten a ten úsek dálnice. Nevylučuji, že jednou uslyším v souvislosti s automobilovou zácpou i hlášení, že "Řada aut vytvořila řadu, ve které řada neukázněných řidičů tuto řadu předjíždí, čímž vzniká řada problémů".

Vedle zmiňované řady se občas objevuje i zmínka o řádce. Například o řádce let. Mohlo by se zdát, že taková řádka je o něco kratší než řada, ale platí to jen potud, pokud nezvolíme formulaci "pěkná řádka". Pěkná řádka let může sahat až do prvohor. Ty - jak známo - existovaly před pěknou řádkou let.

Pěkná řádka může být někdy dost zavádějící. Cituji část věty, kterou jsem četl v denním tisku: "Kapsáři působí na Václavském náměstí už pěknou řádku let." Představy o pěknosti mohou být věru různé.

Vrátím-li se k "řadě", pak k ošidnému kouzlení s tímto slůvkem patří i výroky o "neposlední řadě". Například, že v neposlední řadě je třeba učinit to a to. Ale která řada je ta neposlední? Třetí? Pátá? Desátá?

Pokud mě paměť nešálí, bylo v čase mého mládí u nás ve Staré Roli poslední řada ta šestnáctá. Neposledních řad tedy bylo celých patnáct! I první řada je totiž neposlední. To už je značné rozpětí možností. Na to, abych si pod pojmem "v poslední řadě" představil něco konkrétnějšího, to bylo řad ažaž. A to prosím pomíjím blízké karlovarské letní kino, kde poslední řada byla ještě o hodně vzdálenější, takže neposledních řad tam byl celý výřad.

Jak už jsem uvedl, součástí neposledních řad je i ta první. Zároveň jí však přísluší zcela zvláštní statut. Řečníci se na ni odvolávají poukazem na to, že "v první řadě si musíme uvědomit". Případně "v první řadě musíme vyřešit". V divadlech patří tato řada k místům ceněným, v kinech právě naopak. Při koupi vstupenek do bijáku je o lístky do první řady zájem až v poslední řadě. Ne náhodou se v hantýrce říká, že divák tam líže plátno. Je tedy přehnané apelovat na takového člověka, aby si v první řadě ještě něco uvědomoval.

Když jsem se v té řadě v kině někdy ocitl, uvědomoval jsem si leda to, že při zakloněné hlavě mě bolí za krkem.

Zmiňuji-li se o řadách a o kině, pak k dobám mého mládí patřily také sovětské budovatelské filmy, na které kromě povinných školních představení skoro nikdo nechodil. Ale přesto se tehdy v novinách psalo, že je každodenně navštěvuje "řada diváků". Byla to svým způsobem pravda, neboť dobrovolní diváci se vskutku vešli do jedné řady!