číslo 40

vyšlo 26. 9. 2005

Televizní glosář

Zpátky k rádiím

Už to začíná být trochu fádní. Všude se píše o reality show, dvě komerční stanice se spolu perou jako o život a třetí veřejnoprávní se směje, neboť právě její programy často drtí konkurenci. Docela se mi chce psát o tom, jak velkým byznysem jsou podle mě VyVolení a Big Brother - a to jak pro televize, tak i pro účinkující (a koneckonců pro všechna netelevizní média). Chápu ale, že už toho laskavý čtenář musí mít patrně dost. Ještě štěstí, že tu teď máme tolik původních televizních seriálů!

Bazén (Prima) v sobě nezapře autorky - i slepý by poznal toporně humorný rukopis Jitky a Kateřiny Bártů, nachlup stejný, jaký předvádějí v Rodinných poutech. Sestry Bártů jsou přímo mistryněmi v prodlužování jakkoli jednoduchých scén. Z jedné věty hravě vytvoří celý obraz, aniž by se děj nějak posunul - jen tak lze seriál udržet jako nekonečný. Humor musí být srozumitelný všem, je tudíž hodně prvoplánový stejně jako postavy.

Jednoznačnost charakterů je, zdá se, slabostí jinak dobře rozehraného seriálu ČT Dobrá čtvrť, pod nímž je autorsky podepsaná Lucie Konášová a režijně Karel Smyczek. "Aby to bylo jako ze života", je třeba zde mít rodinu bohatou, chudou i nekonformní, v gymnaziální třídě pak po vzoru všech úspěšných děl z tohoto prostředí (Školou, základem života počínaje a Zkouškami dospělosti konče) vzorky krásných potvor či třídních šašků. Jediné ozvláštnění slibuje postava postarší profesorky a její matky v podání Jany Preissové a Jiřiny Jiráskové.

To Nova vsadila naopak na spletitost. Vztahy mezi hrdiny Ordinace v růžové zahradě jsou složité natolik, že snaha vyznat se v jejich zákrutách zabere divákovi většinu vysílacího času. Tohle že je dílo Lucie Konečné, autorky skvělého televizního filmu Nekonečná neděle? Nechce se mi věřit.

Už zbývá jen Ulice, též z produkce Novy. Na nic si nehraje, nechce lámat rekordy, je úplně obyčejná. Uvážíme-li, že se vysílá denně a tempo natáčení (i psaní scénářů) tedy musí být jemně řečeno šílené, působí na rozdíl od konkurenčních projektů lehce a docela zábavně.

Jen blázen by ale stihl sledovat úplně všechno. Stejně jsou nejlepší rozhlasové hry: podporují obrazotvornost a neničí zrak...

JANA CIMBUROVÁ