číslo 40

vyšlo 26. 9. 2005

Jak to slyší

Vladimír Karfík, publicista

ZAMYŠLENÍ NAD ROZHLASEM

Síla rozhlasové tradice

Zdá se mi, jako bychom si stále ještě neuvědomovali, že jsme se zhruba během posledního čtvrtstoletí ocitli v úplně proměněném světě, kdy se za kvalifikaci považují už jiné, vyšší vzdělanostní předpoklady. Alespoň podle setrvalé české politiky a našich tištěných médií soudě. Jenom probudilé mládí, jež se tlačí na vysoké školy a vyhledává vzdělání v zahraničí, se chová poněkud jinak. Přesto doposud ve světě překvapivě platíme za zemi s kvalifikovanou pracovní silou, ale obávám se, že to dlouho nebude trvat, montážní halou Evropy nebudeme navždy. A péče o kvalifikaci a vzdělání, o vědu a umění, nezbytná pro potřeby vzdělanostní ekonomiky a společnosti, se nemění. Celý náš veřejný život jako by se nechtěl vymanit z ustrnulého modelu tradičně plebejské společnosti, jejímž nejprimitivnějším stereotypům nadbíhají zastupitelé a zákonodárci - bez ohledu na tituly inženýrů, nejčastěji komerčních, jež zdobí jejich jména. Třebaže v politice se to nazývá populismem právem, podléhají mu všichni, protože i ti nejpovolanější, kteří mají vést, se ve svém konání sami dávají vést, řídíce se především výsledky ošidných průzkumů popularity - jejich postavení a odtud i předpokládané znovuzvolení je na nich závislé.

V tom je politika s tištěnými médii až symbioticky si blízká - nejen že se navzájem potřebují, ale politika i tisk jsou si podobné i v tom, jak jsou závislé na zisku. V prvním případě je to ve volbách zisk nepřímý, v druhém případě jde o peníze už přímo. Vždyť vydavatel je podnikatel jako každý jiný a jeho konečným cílem je vydělat peníze. Veškerý tisk dnes funguje na bázi zisku, s malou výjimkou nemnoha menšinových časopisů, jež jsou někdy subvencovány. V bázi zisku spočívají příčiny postupující bulvarizace tisku, a jestli v novinách najdeme něco, co míří ke vzdělání, co soustavně informuje o dění ve vědě a podporuje její prestiž, pak jen na tak dlouho, dokud vydavatel nezjistí, že mu to snižuje náklad, a tedy i zisk.

Vědění a věda se proto objevují na stránkách novin zpravidla jenom při senzacích: když nás zaskočí přírodní katastrofy, zaujmou erupce na slunci, nebo probudí-li naši zvědavost kosmické projekty či překvapivé nálezy a vědecké objevy. To vše ale je zanedbatelné vedle toho, jak vytrvalou pozornost věnuje tisk hrdinům šoubyznysu. Není snad týdeníku, který by nepovažoval za to nejdůležitější vnucovat rozhovory s herci, zpěváky, modelkami či kýmkoli, jen když je z nějaké oblasti populáru, s jejich názory i soukromým životem. A teď k tomu ještě směšná pozornost soutěžím nových zpěváckých hvězdiček. Jako by tomu nebylo dost, přicházejí v komerčních televizích hned dvě verze Velkého bratra - z děsivé předpovědi Orwellovy lidová voyeurská zábava. Trapné televizní počínání se přelévá i do tisku, který věnuje své stránky aktérům této pseudorealitní podívané. Dnes si říkám, že níž už nelze, ale určitě se mýlím.

Zaplaťbůh, že mezi komerčními médii se udržela tradice Českého rozhlasu, jehož stanice mají poměrně stabilně strukturovaný program, v němž trochu místa má i péče o vzdělání a poznání. A to nejen na "menšinové" Vltavě, ale i na Praze, jež drží tradici vynikajícího sobotního Meteoru. (Tady je zajímavé, že zatímco sobotní a nedělní programy v rozhlase jsou zajímavé a snad náročnější než ve všedních dnech, programy televizní jdou zpravidla pod svou běžnou úroveň natolik, že sobotu a neděli lze vypustit - s výjimkou některých nedělních večerů na dvojce.) Třebaže rozhlas drží tradici média, jež nechce jenom bavit, a věnuje pozornost duchovnějším potřebám svých posluchačů, zdaleka to není dost.

Závidím všem, kteří se zajímají především o hudbu, protože v této oblasti poskytuje Vltava poznání velmi soustavně a nápaditě. Literatura na tom také není špatně, jazyk trochu hůř (už dávno zmizely oblíbené jazykové koutky, a za úvahu by stála i výuka cizích jazyků - tady je příkladné české vysílání BBC s poutavě dělaným kurzem angličtiny). Horší je to s pozorností, jež se věnuje poznání společenskovědnímu, i když historii jsou určeny samostatné pořady, a nejhůř je na tom poznání exaktní. Chápu, že pořady typu Meteoru není možné vysílat po celý den na všech stanicích, ale přesto by stálo za úvahu, jak v rozhlase posílit právě tuto složku programu.

Možná, že vznik stanice D dur Vltavě uvolní ruce a exaktní vědy najdou v jejím programu tolik potřebné místo. Kde už jinde, než v kultivovaném veřejnoprávním médiu se máme pokoušet o nemožné: probouzet zájem o vědění a dávat mu společenskou prestiž.