číslo 40 |
|
vyšlo 26. 9. 2005 Dívejte se |
|
Čtvrtek 6. října, ČT 2, 21.45 Andělé v pochmurných řízách, kteří obývají prostory jakéhosi obrovitého, starověké stavby připomínajícího bludiště plného schodišť, potřebují získat pečlivě ukryté kamenné desky s Mojžíšovými zákony, aby se nad Zemí nezmocnilo nadvlády zlo. Proto manipulují s osudy lidí, které si vybrali pro uskutečnění svých cílů, dokonce je neváhají kvůli tomu zbavovat života. Svedou dohromady dva muže a jejich nerozlučnou družkou učiní půvabnou ženu, violoncellistku Adu. Tak začíná mysteriozní příběh Objevení nebes.
Vyprávění postihuje rozlehlé časové období, od bouřlivých 60. let (jejichž demonstrace proti válce ve Vietnamu a mohutné řečnění stejně jako svůdná Kuba jsou zachyceny jen v hrubých obrysech) až k době o bezmála dvě desetiletí pozdější. Jsou to však jen matné záblesky, s nimiž se svévolně nakládá. Nastává tak situace, kdy příběh samotný postrádá směrodatnost a jeho časové zakotvení je pouhým nezávazným, spíše karikovaným pozadím. Rušivým elementem, který nezapadá do představ o dobrotivosti "andělských sil", se stává krutost zásahu zhůry do lidských osudů. Krabbé konstruuje výpověd značně ateistickou, když zavrhuje všeobjímající milost boží, ačkoli s atributy židovsko-křesťanského náboženství nakládá naprosto vážně. Ostatně i užití černých havranů, dosud spojovaných s neblahými zvěstmi, jako svého druhu božích poslů jde výrazně proti zavedené tradici. Objevení nebes je rozporné, nepochybně však provokativní dílo. JAN JAROŠ |