číslo 40

vyšlo 26. 9. 2005

Jak to vidí

Jiřina Šiklová, socioložka

Odkud jsou ty suvenýry?

Přestože jsem slovo suvenýr dlouho nedokázala vysvětlit, od malička jsem věděla, že jsou to ty drobné věci, které si lidé na cestách kupují na památku. Vzpomínám na pudřenku ze stříbrných drátků ze Sarajeva, jehelníček s obrázkem Dómu svatého Štěpána z Vídně, ale i na různé skleničky, džbánečky či popelníčky. Doma stávaly na viditelném místě a skoro na každém z nich bylo něco napsáno: Gruss aus Munchen nebo Hotel Vier Jahreszeiten, například. S těmi zbytečnostmi jsem si jako holka chtěla hrát, ale nesměla jsem. Ke každé té věcičce se totiž v naší rodině vázala nějaká historka. Věděla jsem, proč si rodiče či prarodiče koupili zrovna tu a ne jinou a proč právě ta je pro určité místo typická.

Maminka s tátou cestovali do ciziny jen několikrát za život, snad proto si vše podstatné pamatovali a byli mi ochotni o tom vyprávět. Toužila jsem je v mládí napodobovat, ale do ciziny se tehdy nejezdilo. Viděla jsem jen Dráždany. Když jsem o mnoho let později mohla vycestovat, už jsem suvenýry nekupovala. Byly drahé a v Československu chybělo tolik věci, že jsem spíše kupovala pro sebe a své blízké punčocháče, skládací deštníky, rtěnky, barvu na vlasy, lesk na víčka a v jedné etapě života dokonce tampony a záclony z dederonu. Protože ze zásady nerada nakupuji, těšila jsem se, že také u nás budou někdy tyto věci "k mání" a já budu vozit z ciziny zase ty tajemné suvenýry, jako kdysi moji rodiče. A že se pak třeba i mne budou děti a vnoučata ptát, odkud ty suvenýry jsou. A já začnu vyprávět.

Nepodařilo se mi to. Proč? Vždyť prakticky všechno, co si můžete v zahraničí koupit na památku, lze sehnat i tady. Čas suvenýrů se tedy nevrátil. A asi ani nevrátí. Porcelánový stojánek na párátka s Big Benem by asi vnoučata neokouzlil. Dokonce i vějíř z Číny, bubínek z Malajsie nebo barevnou dřevěnou rybičku z Malediv si dnes můžete koupit třeba v pasáži Mánes v Praze, na kolonádě v Mariánkách, stejně jako v Koh Samui v Thajsku. A skoro vše je stejně vyrobeno jinde, než kde se to pak prodává!

V létě jsem během pár hodin překročila hranice čtyř států - střední Evropa je poměrně malá. Kolem benzinových pump a na tržištích v Salzburku, Bregenzu či Luganu byly suvenýrů plné stánky. Z keramiky i porcelánu, z hedvábí i bavlny, s nápisy i bez. Obracela jsem je vzhůru nohama, podrobně prohlížela a ke svému smutku jsem zjistila, že i ta "typická" švýcarská kráva se zvoncem na krku a s bílým křížem v červeném poli, má někde na rohu ceduličku "made in Korea", nebo "made in China". Tak jsem nekoupila nic, jen v Alpách jsem si sama našla několik hezkých kamenů. Jsou autentické, nikdo je tam nedovezl a "made in Gott" na nich taky není napsáno. Jen si musím pamatovat, kde jsem je vlastně sebrala. Ale vnoučata to asi zajímat stejně nebude.