číslo 41

vyšlo 3. 10. 2005

Dívejte se

Nalézání cest k sobě navzájem bývá těžké

Pondělí 10. října, ČT 2, 21.30

Americký komik Woody Allen se opakovaně vyznával ze svého obdivu k švédskému tvůrci Ingmaru Bergmanovi, i když je z vnějšího pohledu nic nespojovalo - Allen se však pokoušel tytéž okruhy váznoucí mezilidské komunikace převést do komediální úrovně. V Annii Hallové, kterou jsme viděli, a v chystaném Manhattanu se mu to podařilo výtečně. Ve snímku Interiéry (1978), který vznikl mezi těmito dvěma mistrovskými komediemi, se rozhodl uplatnit vážný pohled a dokázat, že Bergmanovi se vyrovná i na jeho vlastním hřišti.

Umínil si, že soudržnost i rozbroje v americké rodině bude zkoumat s podobným zaujetím, s jakým se švédský mistr věnoval existenciálním problémům ve švédské populaci. A své příznivce překvapil ještě dalším rozhodnutím: aby se mohl plně soustředit na vyprávění, vzdal se hereckého účinkování. V Interiérech se zabývá obdobným okruhem lidí, jako tomu bylo v jeho komediích, rozebírá i obdobné vztahové jevy - vypráví o prázdných životech frustrovaných intelektuálů, kteří si uvědomují krizi, která je pohltila, ale nejsou schopni jí účinně čelit.

Svět bohaté rodiny, pod jejímž důstojným zevnějškem se skrývá nicota, zasadil do strohých interiérů rozsáhlého bytu, kde se lidé jen míjejí, aniž by k sobě našli cestu, aniž by se dočkali vzájemného pochopení. Odpovědnost za toto chladné, nepřívětivé prostředí přiřknul režisér matce celé rodiny Evě (hraje ji Geraldine Pageová), která celé své okolí poznamenala panovačností a neústupností. Allena však nezajímá ani tak Eva zmítaná emocemi, jako spíše vliv, kterým poznamenává své tři dcery. Doslova prochází celým vyprávěním, i kdyby nebyly fyzicky přítomná: natolik zasáhla do jejich života.

Osobně se domnívám, že mnohem více než Bergmanem se Allen inspiroval Čechovovými dramaty, jejichž hrdiny ozřejmuje právě prázdné klábosení, pod nímž se tají bezbřehý smutek a ztracené iluze. Avšak v Interiérech zůstává jen při dlouhosáhlých hovorech, které plynou do ztracena, protože o tezovitě načrtnutých mluvčích nic neprozrazují. Allen jako by vyplňoval předem dané vzorce, jen obtahoval pevně vyznačené kontury. Ale nezapomeňme: vedle plytkých melodramat, která nyní zamořují televizní programy, se Interiéry tyčí do nezměrných výšin.

JAN JAROŠ