číslo 41

vyšlo 3. 10. 2005

Pořiďte si

NOVÉ ZVUKOVÉ NOSIČE

Budoár staré dámy: My o vlku (Indies Records)

Ze tří pětin ženská brněnská kapela Budoár staré dámy zaujala posluchače i hudební publicisty už debutovým albem Na hraní z roku 2002: dravý rockový zvuk, výrazný zpěv, kultivované texty, na soubor s přibližně pětiletou historií až překvapivá muzikantská suverenita. Zatímco první deska však byla shrnutím písní různého stáří, druhé album My o vlku přináší výhradně nový repertoár a zřejmě i proto působí ještě sevřenějším a také "skupinovějším" dojmem. A to i přesto, že v popředí nadále jednoznačně stojí zpěvačka, kytaristka, skladatelka a rovněž autorka výjimečného výtvarného návrhu obalu a bukletu CD Marta Svobodová, která album z velké části postavila na zhudebněných verších básníků Karla Šiktance, Sergeje Jesenina či Jana Pilaře. Nejatraktivnější píseň ovšem složila její sestra, houslistka a zpěvačka Eva Svobodová, která z Náměsíčné Václava Hraběte učinila možná první hit skupiny, o níž jistě ještě uslyšíme.

(miš)

Soláň: Dobře je s muzigú... (Indies Records)

Snad žádné jiné místo na Valašsku nepřitahuje tolik kumštýře jako hora Soláň. Z mapy geografické na mapu hudební přenesla před patnácti lety jméno "odraziště bohů", jak Soláň se sedlem Čarták nazýval spisovatel Jiří Mahen, cimbálová muzika Soláň. Uskupení, které čerpá z bohatého zřídla folkloru regionu Valašska, má na svém kontě několik úspěšných hudebních projektů - kupříkladu tematická alba písní o robotě (Nebude nám dycky tak) a písní "pijáckých, špásovných aj iných" (A tož jakú...) či účast na profilovém albu Gajdovali gajdoši. Ani nejnovější CD Soláně Dobře je s muzigú po tom světě íti neopouští terén Valašska a valašský dialekt jako "výrazný hudební prostředek tvorby písně". Soláňskou folklorní dílnu opět opustily podmanivé písně o lásce, robotě, zbojnících, vojně a... lásce, podbarvované - pro cimbálovou muziku z Valašska netypickými - tóny durových i mollových gajd.

(reé)

Irish Dew: Šance (Indies Records)

Česká "keltománie" je již minulostí, řada skupin však v odkrývání svých keltských kořenů s úspěchem pokračuje a stvrzuje tak, že chladnokrevně kalkulujících hudebníků není na domácí scéně většina. Po zdařilém jarním albu kapely Dún an Doras připravila novinku i formace Irish Dew, jejíž vedoucí, kytarista a akordeonista Václav Veselý, tentokrát přizval do nahrávacího studia mnoho (často věru nečekaných) hostujících osobností. Na albu Šance, stylově nazvaném podle jednoho z center známého keltského oppida na Zbraslavi, si zazpívali Robert Křesťan, Zuzana Stivínová i Lenka Filipová a zahráli Luboš Malina (banjo), Radek Klučka (bicí, bodhrán) či Jiří Veselý (baskytara). Největším překvapením je však účast senegalského zpěváka a hráče na coru Lamina Kouyata, jenž v duetu s dalším z hostů, valašským bardem Františkem Segradem, ještě zvěrohodňuje slova lídra skupiny o fúzi různých žánrů jakožto zásadním hudebním přístupu současných Irish Dew.

(miš)