číslo 41

vyšlo 3. 10. 2005

Jak to vidí

Jan Špáta, filmový dokumentarista a kameraman

ZKRAJE TÝDNE JANA ŠPÁTY

O svobodě

Kolik všelijakých trápení, rozlad a špatné nálady přináší současné tempo života! Jak často slýchám nářky nad přemírou práce, množstvím položek, které je nutno vykonat, či společenských akcí, které nelze ignorovat. Ač žijeme v podmínkách, že nikdy v minulosti lepších nebylo, připadá mi, že naše duše nejsou adekvátně nakypřeny spokojeností z harmonického, klidného a smysluplného života.

Leckteří z nás se domnívali, že s příchodem demokracie a svobody nastanou hody blahobytné spokojenosti, zavládne právo, řád, slušnost, pravda a mravnost budou mít zelenou a síly zla se po právu dostanou tam, kam patří. Postupně ale trpce poznáváme, že obě zmíněné dámy - svoboda a demokracie - nám svou náruč neotevřou samy od sebe a že si jejich objetí budeme muset trpělivým každodenním úsilím trvale zasluhovat.

I náš každodenní život nabízí spoustu příležitostí se svobodně rozhodnout být svobodným. Kolik z nás třeba trpí nejapnými a přihlouple nemravnými programy v televizi. A přitom stačí zmáčknout knoflík - jak úžasně jednoduchou cestu ke svobodě nabízí dálkový ovladač! Jak úlevně očistné je nečíst bulvár! Často si také říkám, proč tolik hodných a vstřícných lidí se nechává zneužívat vychytralými sobci? Kolik lidí, nemajíce odhad, se zotročí velkým domem s rozlehlou zahradou a stanou se tak nesvobodnými a neurotickými správci svého majetku. Podobně na tom jsou i ti, kteří zažívají vrcholné vzrušení s rukojetí plného nákupního vozíku. Nemít a nechtít bazén je třeba pro mě také cesta ke svobodě. Z mého úhlu viděno jsou nesvobodnými i statisíce lidí, kteří uvězněni stojí na rozpálených dálnicích v touze něco užít, zatímco ty pravé rozkoše poznání by mohli najít za vlastními humny.

Za totality jsem se nad všeobecnou nesvobodou utěšoval tím, že svobodným je ten, kdo je svobodným uvnitř. Jak zvláštní je, do jaké míry to platí i dnes! Zrádná obtíž naší získané svobody je v nelehkém umění správně se rozhodnout a tím se stát tvůrci svého (ne)štěstí. Jak úlevně jednoduché bylo, když to za nás dělali naši mocipáni! Teď se můžeme, ba musíme rozhodovat, zda a kolik pracovat či nepracovat, co koupit nebo nekoupit, víc vydělávat, nebo víc šetřit, jet či nejet na dovolenou, co číst a kolik čeho sníst. Každý z nás podle svých schopností, zdraví, tloušťky peněženky, síly zdrojů motivace i odvahy podstoupit trápení na cestě k ideálu určuje podobu svého života. Na té cestě jsou vítězové i poražení. A pokud by ti první, neopilí svým vítězstvím, osvíceně skromně a s vděčností za hřivny, kterých se jim od přírody dostalo, mysleli velkoryse na ty druhé, pak by se v této zemi mohlo, jako to bývalo v pohádkách za dobrých králů, žít šťastně až do smrti.