číslo 43

vyšlo 17. 10. 2005

Navštivte

Paleta hudebníkova srdce

Reakce veřejnosti na amatérskou malířskou tvorbu umělců jiných oborů je ovlivněna současnými výstavami herců (Iva Hütnerová, Jan Kanyza, Blanka Bohdanová ad.), zpěváků (Karel Gott, Vlasta Kahovcová, Iveta Bartošová ad.), ve kterých nejde ani tak o výtvarnou kvalitu vystavených děl (která je různorodá), ale především o víceméně atraktivní akci, která těží z předpokládané zvědavosti fanoušků a fanynek vystavujících celebrit. Po pravdě řečeno umělecká úroveň vystavených děl je až na posledním místě a zajímá opravdu málokoho - a především se ani příliš nepředpokládá. Výstava akvarelů a olejomaleb Josefa Bohuslava Foerstera, významného skladatele z generace průkopníků české moderní hudby, v Českém muzeu hudby (Karmelitská 2, Praha 1), kterou lze zhlédnout do 28. listopadu, však k tomuto typu "výstavních atrakcí" rozhodně nepatří. Malířská tvorba J. B. Foerstera není jen projevem osobní záliby pro volné chvíle, ale vyznačuje se na amatéra vynikající úrovní jak z hlediska zvládnutí malířské techniky, tak i z hlediska invence, výtvarné citlivosti a zapojení do aktuálních tendencí geneze moderního malířství na přelomu 19. a 20. století. Navíc Foersterovy umělecké aktivity vykazují až renesanční všestrannost - připomeňme si i jeho činnost literární a publicistickou. Z literární tvorby nešlo jen o libreta k vlastním skladbám, ale i o lyrickou poezii, eseje atd. A právě na přelomu 19. a 20. století, přesněji v letech 1890-1910, ve vrcholné fázi jeho hudební tvorby, našel Foerster společného jmenovatele i pro další oblast své tvorby - lyrismus.

Subjektivní lyrismus, který se ve Foersterově hudbě prosadil již v posledním desetiletí 19. století, se v jeho malířská tvorbě uplatnil brzy po začátku 20. století. Jeho akvarely a drobné oleje z přelomu 19. a 20. století nápadně připomínají obrazy Maxmiliana Pirnera, ale i krajiny Antonína Chittussiho. Setkání s těmito malíři - a s dalšími představiteli generace Národního divadla - zprostředkoval Foersterovi významný kritik a historik umění J. B. Mádl. Není bez zajímavosti, že Pirnerův malířský projev propojující romantismus s prvky secesního symbolismu odpovídá obdobné tendenci v pozdní tvorbě Antonína Dvořáka (především v opeře Rusalka) - jednoho z největších vzorů rané Foersterovy hudební tvorby.

Daleko nápadnější je však ve Foersterových krajinách počátku 20. století vliv žáků Mařákovy krajinářské školy, zejména pak Antonína Hudečka. Ten - spolu s dalšími, např. Maxem Švabinským - byl "spolužákem" Viktora, mladšího bratra Josefa Bohuslava Foerstera, na pražské Akademii výtvarných umění. Není divu, že Hudečkova "náladová krajina" vyvolala takový ohlas u amatéra J. B. Foerstera, který se neinspiroval jen lyrickou náladou okořské krajiny, ale i secesně impresionistickou barevností Hudečkových obrazů z Makové.

Je třeba ocenit mimořádné úsilí, které při přípravě a realizaci výstavy projevily její autorka PhDr. Jana Fojtíková, pracovnice hudebněhistorického oddělení Českého muzea hudby, a akademická malířka Alena Hoblová zajišťující výtvarnou a prostorovou koncepci expozice. Je jen škoda, že na výstavě obrazů významného skladatele nezní alespoň jako zvuková kulisa jeho hudba - nejlépe něco z jeho komorní hudby, která je náladě Foersterových obrazů nejbližší.

JAROSLAV BLÁHA