číslo 43

vyšlo 17. 10. 2005

Jak to vidí

Jaromír Štětina,
publicista, spisovatel a senátor Parlamentu ČR

ZKRAJE TÝDNE JAROMÍRA ŠTĚTINY

Spojenectví

Senát Parlamentu České republiky schválil návrh, aby byla trestná propagace komunismu a nacismu. Diskuse byla bouřlivá, většina senátorů si uvědomovala důležitost i opožděnost takové právní normy a úskalí, která přináší. Nakonec však z 53 přítomných senátorů jich pro zákon hlasovalo 41, proti jich bylo osm, zdrželi se 4. Převaha to byla velká a Senát ukázal, že je skutečně pojistkou demokracie v našem státě.

Aby zákon nabyl moci, musí ho ještě projednat a schválit nadpoloviční většinou poslanecká sněmovna. Pokud bude přijat, bude to mít praktické a negativní důsledky pro všechny komunistické strany a hnutí, které u nás existují, pro KSČM i pro extremistické spolky typu společnosti soudruha Zifčáka na severní Moravě. Každá cedulka na dveřích okresního či krajského výboru komunistické strany se podle tohoto zákona automaticky stane propagací zmíněného hnutí a ten, kdo ji tam upevnil, může být trestně stíhán. V důsledku to bude znamenat, že se komunistické strany budou muset přejmenovat. Což může znamenat silný vnitřní rozkol v KSČM, přechod voličů, kteří mají afinitu k násilí, do jiných extremistických stran a celkové oslabení komunistů.

Všechny hlavní námitky proti tomuto zákonu v sále zazněly. Že už je pozdě, že se to mělo udělat před 15 lety, že zakazovat parlamentní stranu s tak silnou voličskou základnou nelze, že mnohem účinnější a demokratičtější by bylo porazit komunisty ve volbách, že zákazy nic neřeší, že naopak komunisty stmelují, že liberální společnost nemůže používat metody stejné jako bolševici - tj. zákazy, že zákon, pokud vstoupí v platnost, bude těžko vymahatelný, že je lepší, mají li komunisté název komunismus vypálený na čele, čímž jsou lépe viditelní. Přesto však se v Senátu obecná vůle ukázala, navzdory bolestným úvahám a přerodu myšlení mnohých senátorů. Myslím, že tu sehrály roli dvě zásadní okolnosti:

Především fakt, že KSČM už není v izolaci, v níž mohl být její extremizmus kontrolovatelný. Stala se, především díky pozici premiéra Paroubka, jasně definovaným spojencem sociální demokracie a otevřeným pretendentem na svůj návrat k vládě v této zemi. To si uvědomili všichni, kdo pro zákon hlasovali a většina z nás považuje tuto novelu (vypracovanou kolegou senátorem Martinem Mejstříkem) za první přišlápnutí brzdy rozjetého bolševického vagonu.

Druhou skutečností, která pomohla schválení zákona, bylo zvláštní a svým způsobem nové spojenectví mezi politiky v Senátu a jejich voliči. Petice www.zrusmekomunisty.cz, kterou už podepsalo víc než padesát tisíc lidí, je vzorkem vůle podstatné části obyvatel tohoto státu a mnoho senátorů si uvědomilo, že je to občan, koho v parlamentu představují.

Nebezpečí, že rudo-růžová Poslanecká sněmovna návrh Senátu zamítne, je velké. Ale neházel bych flintu do žita. Mezi sociálními demokraty je mnoho slušných a přemýšlivých lidí, kteří vědí, že KSČM není spojenec ale pouze usmívající se nepřítel. Spojenectví občanů, politiků opozice a skutečně sociálně demokraticky smýšlejících poslanců by mohlo pomoci konečně zákonnými prostředky dokončit revoluci, která začala před šestnácti lety.