číslo 44

vyšlo 24. 10. 2005

Televizní glosář

Medvědí služba

"Všechno zlé je pro něco dobré", a zároveň "nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř". Obojí platí o současné obrazovce, kde pokleslost, nevkus, a vulgaritu nejrůznějších velkoestrád vystřídalo tč. totéž v podobě reality show. Zatímco pro recenzenty a část publika je dnešní proměna diváckých a programových priorit podnětem k relativistickému rozumování, nejedné z hvězd víkendových veselic made in Nova působí existenciální starosti. Výhodnější pozici při hledání nového působiště mají zřejmě ti, kdo si svou dnešní popularitu začínali budovat ve státních, resp. veřejnoprávních službách. Nejpohotověji zareagoval Karel Šíp. Zaštítěn jménem Jiřiny Bohdalové se jako autor a spoluúčinkující vrátil v polovině října na obrazovku České televize v "novém zábavném pořadu" Za oponou s Jiřinou.

Pokud by se dalo cestovat v čase a vrátit se do let Hitšarád, Galasuperšou a dalších pořadů, v nichž Karel Šíp s Jaroslavem Uhlířem bavívali diváky Československé televize, byl by návrat ztraceného syna událostí. Deset let aktivního spoluformování nováckého humoru však vykonalo své. Nebýt loga v rohu obrazovky, těžko by divák poznal, že si třetí říjnovou sobotu večer nepopletl kanály. Vše - od trpasličího pěveckého sboru přes žertování o zkrvavené ruské čepici až po hrané "veselé historky" ze zákulisí - bylo přesně jako u Nováků. (V kontextu pátečního nářku Marka Vašuta, který si v Prokopově baru Krásný ztráty stěžoval na osud námezdního herce, bylo účinkování téhož v Šípově sobotní estrádě obzvlášť pozoruhodné.)

Ochota České televize poskytovat azyl bavičům (dočasně?) vyobcovaným z jejich domovského působiště je minimálně podivná. Neméně nešťastný však je i způsob, jakým se Česká televize chová ke "svým věrným". Nejnovější pokračování cyklu 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem to názorně dokazuje. Vsadit v povídce Výlet na prostý výprodej důstojnické šarže, notoricky obehrané v dlouhé řadě rolí, je pro protagonistu stejnou medvědí službou, jako umožnit mu v povídce Reparát ještě jednou dramaticky recyklovat jím samotným stokrát převyprávěné historky. Tak odbytou dramaturgickou přípravu, špatné scénáře (J. Pohlová, V. Štancel a J. Bednář) a bezinvenční režii (Ondřej Kepka) si jedna z největších a nejvěrnějších hvězd České televize nezaslouží.

JAN SVAČINA