číslo 44

vyšlo 24. 10. 2005

Pořiďte si

NOVÉ ZVUKOVÉ NOSIČE

44 "křížikov na pleciach" Richarda Müllera

Rok po vydání alba Monogamný vzťah se slovenský zpěvák, skladatel a velmi osobní textař Richard Müller vrátil do newyorského studia Monster Islands a natočil další "americkou" desku 44, navazující spíš než na zmíněnou předposlední nahrávku na jedenáct let starou sólovku 33, především co do stylové pestrosti a jistého generačního přesahu Müllerova sdělení.

Album je to na česko-slovenské poměry nesmírně ambiciózní. Zpěvákův americký agent získal ke spolupráci muzikanty, kteří platí za jedny z nejlepších studiových hráčů na světě. Koneckonců nejsou to žádná neznámá jména: bubeník Omar Hakim, člen Weather Report, legendární sestavy jazzmana Joea Zawinula, hrál i s Milesem Davisem, se Stingem či Mikem Knopflerem, diskografie kytaristy Hirama Bullocka obsahuje sólové snímky i hostování na deskách Erica Claptona, Paula Simona či Barbry Streisandové, baskytarista Will Lee nahrával s Bette Midlerovou, Catem Stevensem i Frankem Sinatrou. Tvrdí-li výkonný producent Jožo Stopka, že album stálo tolik jako luxusní auto střední třídy, pak jsou ty hvězdy vlastně ještě docela levné...

"Čtyřiačtyřicítka" však není výjimečná jen vynalézavým instrumentálním přístupem doprovodných hudebníků. Zdobí ji hned několik silných skladeb. Bez Adama Eva je další z Müllerových uhrančivých balad, jejíž introvertní verze decentně roztančí elegantní refrén, Ticho a tma úzkostný šanson čtenáře Dostojevského, 21 rokov rockově přímočará píseň, která rozhýbe publikum napříč generacemi. Mezi tyto a podobné, dejme tomu těžší skladby, interpret i autor drtivé většiny písní citlivě rozesel poněkud subtilnější příspěvky. Třeba tichoučkou, jen Bullockovou kytarou podkreslenou Samotu, kterou na svou novinku Elida zařadila i zpěvákova bývalá partnerka Iva Bittová, drobnou písňovou charakteristiku slovenské zpěvačky a herečky Szidi Tobias nebo odlehčenou Riu z Ria, v níž se Müllerova studiová kapela promění v karnevalový band a zpěvák v zájemce o pouliční prostitutku. Je pikantní, že hned po této rozpustilé ordinérnosti na albu následuje jeden z jeho klenotů - poetický duet s Ivou Bittovou Sníh.

V posledních letech jsme si zvykli řadit Müllera mezi šansoniéry, jimž se nejlépe naslouchá v komorním prostředí a za obdobně střídmého doprovodu. Zdařilé nové album připomíná, že tato v mnohém jistě kontroverzní osobnost stále vládne daleko širším výrazovým záběrem, aniž by ovšem rezignovala na sdělnost písní. 44 je po všech stránkách zvládnutým projektem. Až se jednomu nechce věřit, že tak suverénní deska mohla vzniknout v postkomunistické části Evropy.

MILAN ŠEFL