číslo 46

vyšlo 7. 11. 2005

Dívejte se

Na Žižkově se odehrávaly nevídané děje

Čtvrtek 17. listopadu, Nova, 14.05

Pokud bychom z Lásek mezi kapkami deště (1979) vypreparovali základní dějovou osnovu, stěží bychom hledali důvod k nadšení: baťovská velkovýroba zbídačila drobné ševce a dospívající generace se obtížně vyrovnávala s doznívající hospodářskou krizí i narůstajícím nacistickým ohrožením. Naštěstí už scénář Jana Otčenáška a Vladimíra Kaliny dokázal hrozivě vyhlížející schémata polidštit. Osudům rázovitých postaviček autoři vtiskli jedinečnost i svéráznost, sociální podmíněnost změkčili jak prvním milostným okouzlením, tak množstvím potřehů o někdejším žižkovském společenství. Režisér Karel Kachyňa pak dokázal vdechnout hravý humor i špetku tklivosti, když v širokém záběru předvádí různé sociální, profesní i věkové skupiny, aby z nich sestavil poutavý, více jímavý a nostalgický než odmítavě pohoršlivý portrét časů už přece jen nenávratně odvátých. Žilo se tehdy obtížně, ale přesto vitálně, tak říkajíc na plný plyn.

Rodina ševce Bursíka (jedna z životních rolí mimořádně zkázněného Vladimíra Menšíka, jenž hrdinovo snílkovství ani fanfarónství v nejmenším nepřehrává, s porozuměním pronikaje do jeho ledví) se s nadějemi přestěhovala z venkova do Prahy, ale stíhá ji jedna pohroma za druhou. Po matčině náhlém úmrtí se dostavují existenční potíže, Bursík marně shání zakázky, rodina se rozpadá, děti se každé po svém vydává za splněním svých životních snů. Sen o úspěšném podnikání končí krachem, za nímž čeká proletářský úděl, nikoli však beznaděj.

Kachyňa akcentuje dvojici dospívajících Bursíkových synů (Lukáš Vaculík, Jan Hrušínský), povahově odlišných, jejichž soudržnost naruší láska k téže dívce (Tereza Pokorná). Nejprve se s ní ostýchavě, platonicky schází ten jemnější a romantičtější, aby v zákoutí stinné zahrady u starobylého domu společně prožívali horoucí okouzlení. A režisér i sem vkládá hravý odkaz na biblickou neposkvrněnost: zvídaví majitelé onoho domu (Miroslav Macháček a Rudolf Hrušínský) milencům dovolují požívat plodů z celé zahrady - avšak s výjimkou vinné révy. Dokonce se vsadí, zda podlehnou či nepodlehnou pokušení...

Lásky mezi kapkami deště zapůsobily ve své době jako zjevení, náhle se vynořil očistný, osvěžující snímek, který nehalasil prázdnými frázemi, ale vybídl ke spoluprožitku. Mozaikovitou strukturu vyprávění Kachyňa zvládá na výtečnou, skvěle propojuje různě zkušené i výrazné herce. A neméně dobrou práci odvedl i kameraman Jan Čuřík, s citem oživující staré žižkovské reálie. Nepopisuje, ale přímo proniká do šantánového jasu i přítmí v chudém příbytku, do sychravých ulic i stínoví tajemné zahrady. Tatáž slova lze ostatně vztáhnout na celý film: onu dobu plnokrevně oživil nikoli v doslovém popisu, ale odečítá ji jakoby zprostředkovaně v reakcích postav, v jejich chování, v jejich tužbách a snech.

JAN JAROŠ