číslo 46

vyšlo 7. 11. 2005

Jak to vidí

Jan Špáta,
filmový dokumentarista a kameraman

ZKRAJE TÝDNE JANA ŠPÁTY

Našim děvám

"Napiš to!", řekl mi bratr, když jsem během podzimní procházky zaníceně argumentoval, jak by se v dnešních podmínkách měli mladí - mluvili jsme hlavně o děvčatech (oba máme dcery) - připravovat na život. Takže tady to je:

Připadá mi strašně důležité brát život takový, jaký je, a ne, jaký bychom ho rádi viděli. Rozpad manželství se dnes stává, ač se tomu vší silou bráníme, normální věcí a je třeba ho odvážně oddramatizovat a odromantizovat. Slova jako zrada či vina bychom měli tolerantně nahradit slovem neštěstí, které, jak známo, nechodí po horách, ale po lidech.

Domnívám se proto, že na kladné alternativy vývoje života se člověk nemusí moc připravovat. Potká-li dnešní dívka na vdávání fešného, charakterního chlapa, s kterým počne tři děti a ty se budou zdárně vyvíjet ku radosti rodičů, prožívajících ve vzájemné lásce a trvalé věrnosti pěkný rodinný život, negativně neovlivněný úspěšnou profesní kariérou obou a příjemně podporovaný slušným, hypotékou nezatíženým bankovním kontem - tak takový život dnešní česká holka bez problémů "vydejchá" a nemusí se na něj nějak zvlášť připravovat.

Leč svět se mění a budoucích mladých manželek - maminek se popsaný model bude týkat stále zřídkavěji a naopak zhusta je budou potkávat varianty horší, smutné, ba z pohledu dívčího romantického očekávání až apokalypticky katastrofické. Nebudu tady takové příběhy popisovat, čtenář by pro slzy nemohl dál číst. Konečně každý je ve svém okolí či dokonce na své vlastní kůži bezpochyby poznal, nebo pozná.

Proto si myslím, že je potřeba připravovat se na horší, v současnosti stále pravděpodobnější alternativy. Dnešní dívka by se tedy měla učit být ve všech ohledech soběstačná, připravená na skromný, nenáročný životní styl. Měla by se vyučit a vystudovat obor, který jí umožní na nikom závislý, ekonomicky mužům zcela konkurenceschopný život. Když by jí osud odepřel výše popsaný šťastný model života, neměla by kapitulantsky odhodit mateřskou touhu a naopak statečně podstoupit úděl svobodné matky. Protože s dětmi, málo platné, je život, ač mnohem těžší, přece jen zajímavější, dobrodružnější a smysluplnější!

A to nejlepší nakonec: Ta těžší alternativa života, která dnes bohužel víc odpovídá životu, jaký prostě je, nemusí být pro ženu méně šťastná. Děti, žijící mezi lidmi, nemusí vůbec vyrůstat bez mužských vzorů a jejich rovnoprávná, sebevědomá maminka bez šance romanticky zažít něhu mužské náruče. Štěstí, ta muška zlatá, poletuje totiž všude stejně záludně a stačí ji jen lapit!

A jak vychovávat kluky, zeptáte se? V bleděmodrém stejně! Ovšem, bohužel, bez šance na svobodné otcovství.