číslo 46

vyšlo 7. 11. 2005

Jak to vidí

Petr Koudelka,
spisovatel a publicista

IN MEDIAS RES

Čas pro změnu

Všichni se jistě shodneme na tom (kromě těch, kteří s tím absolutně nebudou souhlasit), že tento svět je řízen špatně. Už dávno není nejlepší z možných a ubírá se nekonečným růstem konečných daností ke svému krizovému bodu. Nevím, jestli to bude ropný zlom nebo něco jiného, ale na tom až tak moc nezáleží. Krize je na obzoru. Ostatně stále jsme jednou nohou v nějaké krizi - politické, sociální, krizi zdravotnictví, důchodového systému, školství, a kdyby nebyl po ruce žádný jiný argument, pak ta věčná nejistota, kterou denně prezentují média, by stačila k tomu, aby bylo jasné, že tento svět je řízen špatně.

Ale kdo ho vlastně řídí? Obecně panuje představa, že žijeme v demokratickém prostředí, v zastupitelské demokracii, že tedy tady všechno řídí demos, lid. To samé tvrdí Němci, Italové, Američané a další národy, s nimiž sdílíme stejné demokratické přesvědčení. Myslím si, že tak hloupé zjednodušení a tak hluboká mýlka už tady dlouho v dějinách nebyla.

Taková věc by mohla platit jenom v případě, že by společenskou síť netvořilo nic jiného než občané a poslanci, občané a ministři, občané a soudci. A ti všichni by se bavili a zabývali jenom tím, jak hezky jim to dohromady funguje. Ale tak to přece není. Existuje ještě práce, výroba, obchod, existují peníze, investice, stavby, ekonomové. Věřím, že bude jen málo lidí, kteří budou protestovat, když řeknu, že právě ekonomové, peníze a byznys jsou tím pravým, co nebo kdo řídí tento svět.

Jsem přesvědčen, že rozčarování z toho, jak ekonomové (dovolte mi tentokrát moje vlastní zjednodušení) špatně řídí tento svět, je všeobecného rázu. Alespoň v anglosaském světě, v Evropě a okolí. Nosil bych dříví do lesa, kdybych opakoval, jaká deprese panuje v Německu z toho, co se tam stalo po sjednocení. Ekonomové (to už je ale velký eufemismus!) se tam prý vrhli jako kobylky na východ, zabrali továrny, propustili zaměstnance a obyvatelé východního Německa dnes hovoří o krádeži firem, likvidaci, obohacování a chamtivosti. Na východ ovšem začly také proudit velké peníze! Nebylo to však k ničemu, protože největší nezaměstnanost a frustrace je pořád tam.

Když uvážím, jak dopadlo Německo (a při procházce Mnichovem se o tom přesvědčím i v ulicích při pohledu na změněné vzezření či jenom oblečení lidí), odvažuji se zeptat: Kam se vlastně podělo bohatství západní Evropy? Všechny "nutné" reformy, o které se stávkuje ve Francii, v Belgii, které se ohlašují v Německu a po celém světě, kam se oko podívá - nejsou náhodou svědectvím o špatném řízení a špatném zacházení se svěřenými hodnotami?

Jeden náš známý filosof, nebo spíše sociolog a politolog, prohlásil něco podobného na českou adresu. Řekl doslova: "Neměli jsme dávat po sametové revoluci ekonomům slovo. Měli jsme jim ho naopak vzít."

Chtěl bych podotknout, že ekonomové už řídili svět dost dlouho, a jestli ho dosud řídí, je to jenom proto, že my ostatní máme špatné informace. Je to proto, že ekonomům slouží média.

Na chvíli jsem si myslel, že svět řídí samotná média. Říká se přece, že mají největší moc, že dokážou s lidmi manipulovat. Není to pravda. Moc má prokazatelně jen ten, kdo musí vynakládat velkou sílu a energii, kdo dokáže přemáhat protivníka. Ale média žádného protivníka nemají. Všichni s nimi ve všem souhlasí. Média to jsou, kdo nás přesvědčil a stále přesvědčuje, že svět nemůže řídit nikdo jiný než ekonomové. Tato zgruntu špatná informace ovlivňuje svět do té míry, že lidé -podobně jako králíci pod pohledem krajty - nejsou schopni dělat nic jiného než utrácet a nakupovat. To je to hlavní, co od nich chtějí ekonomové.

Lidé přece ale umějí mnoho jiných věcí. A je na čase, aby jim to někdo řekl. Budou to zase média?

Média podávají zprávy o ekonomech, kteří zvlášť dobře ovládají ekonomii; tak dobře, že se sami odměňují velkými penězi. Tak jsme se dozvěděli, že jeden z našich spoluobčanů, Radovan Krejčíř, si postavil dům za čtyři sta milionů korun. Jak vůbec lze tolik peněz utratit za jedno bydlení? Lze. V Číně zase žije jakýsi Tchu Chaj-ming, který si postavil už malou Paříž, malý Londýn a také malou Prahu s celým vltavským nábřežím, domy na nábřeží a s Rudolfinem, které u něho není domem umění, ale hotelem, přejmenovaným na Rudolf-in. V Rusku vzniká - podle našich novin - také malá Praha, město milionářů, zbohatlíků, s magickou atmosférou Prahy. Koupili si i tu atmosféru? Asi ano, protože v Praze už se hledá jen těžko. Kam by se jinak poděla?

Ekonomové rozšiřují trhy, stavějí nové automobilky, protože automobilů a zvlášť vylepšených a dražších značek je ještě málo, ekonomové nám posílají po dálnicích z celého světa kamiony s ještě chutnějšími a dražšími jogurty, ekonomové budou dodávat nové digitální televizory s ještě lepším obrazem a zvukem; trochu si pravda připlatíme, později si budeme muset koupit ještě také celé nové přístroje, ale ty staré už jsou stejně jakési staré... V designové dílně jedné velkopekárny sedí právě mladý dynamický designér a přemýšlí o tvaru rohlíku. Co kdyby se kroutil na druhou stranu? Mohl by být tím pádem dražší, ale zato o něco menší. Myslím, že se všichni shodneme na tom, že tento svět řídí ekonomové, finančníci, finanční oligarchové. Neplatí na ně vlády, těžko je mohou ovlivňovat státní úředníci kteréhokoliv státu. To spíš obráceně. Často ani nevíme, kdo jsou. Neznáme jejich jména, jejich majetek, jejich moc. Jak bychom je mohli začlenit do starého romantického poctivého systému, kterému se kdysi říkalo demokracie?

Nebylo by na čase, abychom skoncovali s předsudkem, že svět musí řídit jenom ekonomové? Určitě ano. Může ho řídit už konečně někdo jiný?