Zpět na titulní stránku

číslo 47

Zpět na titulní stránku

vyšlo 14. 11. 2005

Dívejte se


Hledání lásky je věčné a neřešitelné

Pondělí 21. listopadu, ČT 2, 21.30

Další snímek z cyklu komedií Woodyho Allena - Hana a její sestry - opět portrétuje americkou střední třídu s jejími traumaty, konverzačními stereotypy a někdy obtížným hledáním souznění i mezi nejbližšími příbuznými. A opět nejde o pouhou nezávaznou komedii, rozpoznáme i vážnější podtóny skryté za zdánlivě rozverným zevnějškem. Zatímco ve filmech Annie Hallová a Manhattan se Allen soustředil na jednu dvojici a sám v ní byl ústředním protagonistou, nyní rozehrává vzájemně se prolínající osudy několika dvojic, manželských i mileneckých, kde se jako herec snaží v dramatickém smyslu nepřevyšovat ostatní postavy.

Allen tentokrát načrtává jakýsi kolektivní portrétV Haně a jejích sestrách načrtává v jemných, trochu ironických tazích velké rodinné sešlosti, které se čas od času scházejí u rodinného stolu. Již dospělé děti i se svými partnery prožívají svá drobná dramata, pramenící většinou z nespokojenosti s dosavadním svazkem a hledáním úniku ve vztahu k někomu jinému. Jako v ostatních Allenových filmech i zde převažuje verbální složka, dialogické výměny dominují a režisér je dokáže barvitě zachycovat kamerou často kroužící kolem stolu. Zaujme humorná konfrontace dobrých předsevzetí a výsledných činů, které se mnohdy diametrálně liší. Patrná je inspirace Bergmanovými psychologickými dramaty, byť v rovině odlehčeného nazírání.

Proti střízlivé kresbě jednotlivých figur (Allen se může spolehnout na vynikající herce: Michaela Caina, Miu Farrowovou, Maxe von Sydowa a další) stojí groteskně stylizovaná postavička věčného hypochondra Mickeyho, kterého si Allen přidělil sám sobě. Navazuje jím na své neurotizované hrdiny, dříve sužované sexuálními problémy a nyní obavami ze zhoubného onemocnění. Způsob, jakým prožívá deprimující vize či hledá smysl života v nejrůznějších církvích, jsou důkazem jedinečného komediálního nadání, avšak vřazení vyznívají poněkud neústrojně. Allen si tento nedostatek patrně uvědomil, takže v dalších filmech začal více dbát na přirozenější pronikání své postavy do struktury příběhu. Tímto filmem Allen opět potvrdil své renomé, vyjádřené i třemi Oscary.

JAN JAROŠ