číslo 47

vyšlo 14. 11. 2005

Pořiďte si

NOVÉ ZVUKOVÉ NOSIČE

Hana Hegerová a písně Pavla Kopty

Napřesrok se chystá vydavatelství Supraphon kompletně reedovat dosud vydaná alba zpěvačky Hany Hegerové a jakýsi závdavek už posluchačům nabídlo - album Můj dík obsahuje písně uznávané šansoniérky na slova neméně renomovaného textaře Pavla Kopty (1930-1988). Vzhledem k tomu, že sedmnáct položek CD není reprezentativním vzorkem souznění těchto velkých osobností, ale takřka kompletním shrnutím jejich spolupráce, musela si tato dvojice opravdu velmi, velmi rozumět. Na výběru totiž nenalezneme slabší skladbu.

Pavel Kopta patřil do generace Jiřího Suchého a zvláště v šedesátých letech stál částečně v jeho stínu. Spoluzakládal Divadlo Na zábradlí, ale psal i pro další pražské i mimopražské scény, často pracoval pro film. V písních s jeho texty zářily hlavně Ljuba Hermanová (Polír, Praha je Praha, Zpívat dál) a právě Hegerová. Pro ni už koncem padesátých let přebásnil Milorda z repertoáru Edith Piaf a odstartoval její kariéru, kterou pak svými texty - vedle zvláště Petra Rady a později Michala Horáčka - po desetiletí výrazně spoluvytvářel. Na album Lásko prokletá (1977) dokonce Hegerová zařadila šansony výhradně s Koptovými texty. Věci z této desky tvoří páteř supraphonského výběru - najdeme tu Bécaudovy Starožitnosti, Šlitrovu Černou Jessii a samozřejmě i titulní Brelovu skladbu, zde ovšem pod názvem Láska, neboť jde o původní rozhlasovou nahrávku již z roku 1969.

Přestože většina kompilace Můj dík je dobře známa, písně se neoposlouchaly, a ty méně hrané, například Moustakiho Mapa lásky nebo Weillova Surabaya Johnny, jako by po letech chytily druhý dech. Koptův syn Václav v bukletu píše, že ani v osobních archivech se už žádný song v podání Hegerové a s textem jeho otce nenašel. Paní Haně tak nezbývá, než pokusit se nalézt Koptu nového, nebo alespoň natočit písně na texty, které jí leží už léta doma. Třebaže dělá svým příznivcům stále radost okouzlujícími koncerty (naposledy ve Státní opeře s Danem Bártou), album novinek by si asi přáli nejen její věrní. Od vydání Potměšilého hosta brzy uplyne rovných dvacet let...

MILAN ŠEFL