číslo 47

vyšlo 14. 11. 2005

Jak to slyší

Marie Boková, publicistka

REFLEXE ROZHLASOVÉ TVORBY

Mistři

Přes veškeré pořady k 28. říjnu, Dny slovenské kultury a poutavý stifterovský večer (Odcházet s místem hluboko v srdci), jakož i nový týdeník Jan Buriana (Galerie osamělých písničkářů), zazářil rozhlasový podzim dvěma stálicemi literárně dramatické tvorby. Z desítek a stovek prací Jiřího Horčičky a Josefa Henkeho reprízovala Vltava v říjnu a listopadu skvosty světové literatury klasické i moderní.

Jiří Horčička nabídl dvě dramatické četby, z nichž Carmen Prospera Mériméa, provázena Bizetovou operou (v češtině!), byla zcela originálním počinem v konfrontaci obou děl. Cupák jako autor, Merunková jako Carmen, Němec jako Don José a Preiss ve všech ostatních postavách kongeniálně dotvářeli režisérovu myšlenku. Právě tak Martin Růžek (Quijote) a Rudolf Hrušínský (Sancho) přinesli dvojí pohled na Španělsko a svět vůbec v Greenově smělé parafrázi Monsignore Quijote.

Skutečným mimořádným zážitkem z dramatu, režie i hereckého umění byla horčičkovská evokace 60. let. Biblické Všichni, kdož padají, si zvolil jako téma i název své hry Samuel Beckett. Banální situace - cesta staré paní Rooneyové na nádraží naproti nevidomému manželovi a jejich společná cesta zpět domů - se stala hlubokým podobenstvím lidského údělu především díky skutečnému hereckému mistrovství velkých postav českého divadla, Olgy Scheinpflugové a Zdeňka Štěpánka.

Pomyslným završením horčičkovské "přehlídky" byl tříhodinový Král Lear z roku 1989 (uveden ve dvou dílech). Výtečný překlad Milana Lukeše nenápadně připomíná, že u nás nepřekládají Shakespeara jen Martin Hilský a Jiří Josek, jak by se v posledních letech mohlo zdát. Nelehkou rozhlasovou úpravu pořídil Josef Hlavnička, původní hudbu složil Otmar Mácha, dramaturgem byl Jiří Hubička. Režisér se svými herci vstoupil i touto inscenací do pověstného zlatého fondu. Ze skvělých výkonů připomeňme alespoň Růžkova Leara, Vránové Goneril, Merunkové Regan, Medvecké Cordelii, Adamírova Glostra a Cupákova Kenta.

S četbou na pokračování rozhodně nezůstal pozadu Josef Henke. Jeho strhující Skvělé vyhlídky - Tafelova dramatizace Dickensova rozsáhlého románu v Hlavničkově dramaturgii (1971) - jsou postaveny na jedinečném výkonu Karla Högra. Jeho Pip celý svůj podivuhodný příběh vypráví a zároveň do něj vstupuje v až neuvěřitelných proměnách od malého chlapce přes dospívajícího mladíka k člověku, který mnohé pochopil. V dalších rolích se objevily osobnosti jako Ladislav Boháč, Blanka Waleská, Felix le Breux aj.

Těžištěm Henkeho podzimní "vizitky" se stala tvorba z 60. let - kam ostatně zapadá i četba z Dickense. Díky Nobelově ceně pro britského dramatika Herolda Pintera si mohli zájemci poslechnout málokdy reprízovanou autorovu hru Celou noc venku, pohotově Vltavou zařazenou jako aktuální programová změna. Drásavý obraz naprosté osamělosti a vzájemného odcizení nebližších lidí je v této sugestivní hře i inscenaci stále živý. Do postav Matky a Syna obsadil režisér Lídu Roubíkovou a Jaroslava Kepku. Tento rozhlasový večer završil šest let starý rozhovor dramaturgyně Vlasty Gallerové s Haroldem Pinterem na aktuální, zejména politická témata. - Z Henkeho novější tvorby uvedla Praha Daňkův ironický pohled na svár bohů po pádu Tróje Rozhovor v Delfách - s vynikajícími Zawadskou, Rackem, Soukupem a Pavlatou.