číslo 48
vyšlo 21. 11. 2005
Dívejte se
O lidech spojených týmž
koníčkem
Čtvrtek 1. prosince, ČT 2, 21.45
I kněz musí překonávat nástrahy života, radit svým bližním, jak se mají vyrovnávat s vlastními pochybnostmi - taková je ústřední osnova dánského filmu Italština pro začátečníky. V lehce posmutnělé komedii se režisérka Lone Scherfigová přiklání k divácky vděčnému melodramatu jako výchozího žánrového uspořádání, i když se navenek hlásí k dokumentarizujícím principům von Trierova manifestu Dogma 95.
O
čem film vypráví? Na malé městečko přichází začínající duchovní, který má
zastupovat toho dosavadního, jenž se provinil těžkým zraněním svého
varhaníka. Ale současně s touto rovinou režisérka rozehrává i další postavy,
ať již s protagonistou přicházejí do přímého kontaktu či nikoli: kadeřnici,
kterou průběžně navštěvuje těžce nemocná, psychicky nevyrovnaná a drogově
závislá matka; vznětlivého kuchaře, jenž nevybíravě peskuje své hosty;
nešikovnou prodavačku v cukrárně, pečující o hudravého, nesnášelivého otce;
muže, jenž si stěžuje na poruchy potence; atd. Všechny postavy spojuje
nikoli víra, ale tentýž zájem: všichni navštěvují kurs italštiny.
Režisérka své vyprávění splétá podle průzračných žánrových pravidel, lze předem očekávat, že po počátečním sblížení bude následovat dočasná rozmíška, která naštěstí nepovede k trvalému rozvratu. A všem, kteří se mají rádi, se jejich láska naplní. Všimneme si téměř pohádkových náhod, ať již je to nenadálé shledání dvou od sebe odloučených sester či nenadálé dědictví, které umožní kolektivní zájezd do vysněných Benátek. Teprve tam se s konečnou platností vyřeší veškeré zádrhely. Všimneme naivistického okouzlení, s jakou jsou nahlíženy rozličné povahy, mnohdy bizarní či jindy zase zkormoucené jednání.
Prolínání decentní humorné nadsázky, uplatněné třeba při skandovaní italských frází během výuky, s neodvratnými osudovými skutky (najmě ztrojený motiv smrti) se děje nevtíravě. Vše plyne v jakési pokoře a smířenosti, aniž by v takovém pohledu bylo cokoli vyumělkovaného.
JAN JAROŠ