číslo 48

vyšlo 21. 11. 2005

Navštivte

Brněnský "Provázek" znovu nabírá dech

Po nedávném období rozpačité dramaturgické a inscenační stagnace nastoupilo brněnské Divadlo Husa na provázku od nové sezony do zřetelné umělecké ofenzivy. První vlaštovkou této revitalizace stala se již krátce předtím série většinou českých premiér. Kromě původního burianovského titulu Hvězdy nad Baltimore, laskavě parodické doylovské montáže Sherlock Holmes nebo Modrovouse od Dey Loherové zůstává diváckým magnetem dosud neukončený ambiciózní projekt volné jevištní tetralogie Dostojevského vrcholných románů Sto roků kobry. Dosavadní umělecký šéf "Provázku" Luboš Balák přešel v rámci CED v téže funkci do sesterského souboru HaDivadla a v Domě pánů z Fanalu jej vystřídal renomovaný divadelní, filmový i televizní režisér Vladimír Morávek, doprovázen Čestmírem Kopeckým na pozici intendanta.

Letošního čtyřicátníka, často stavěného po bok Petra Lébla a Jana Antonína Pitínského (stal se již také objektem knižní monografie), provází obdiv odborné kritiky i přehršle festivalových nebo anketních ocenění. Hojnost nejrůznějších interview dokazuje, že si ani na zájem médií rozhodně nemůže stěžovat. Jako absolvent JAMU v "Huse" i jejím Dětském studiu začínal a nyní se po deseti letech vrací z úspěšného působení v Hradci Králové, odkud si rovněž přivedl okruh spřízněných herců. Hned se pustil do uskutečňování razantních záměrů a plánů, usilujících vrátit jeho nynějšímu působišti iniciátorské poslání, tvůrčí energii a prestiž z předlistopadového období.

Po několika prostorově adaptačních proměnách a letním soustředění na legendární Komáří louce u Strmilova předstoupilo nové vedení "Provázku" s impozantní demonstrací návratu k původní scherhauferovské představě maximálně otevřeného hnutí, přitahujícího a sdružujícího kumštýře rozličných oborů a zároveň nabízejícího přátelskou náruč diváctvu všech vrstev, a to poprvé též formou diferencovaných abonentních skupin. Stalo se tak velkoryse koncipovaným, programově nabitým týdenním festivalem, v návaznosti na předchozí obdobné akce označovaným jako Divadlo v pohybu VII. Vynalézavě naplňoval svůj název Nová smlouva alias Sedm žlutých praporů: každého večera se nejprve na maketě a vzápětí na různých kótách členitého barokně konstruktivistického komplexu pod vhodným poetickým sloganem instalovala symbolická vlajka, na čemž se za asistence parodizující moderátorské dvojice podílela řada osobností - od primátora statutárního města a dalších oficiálních hostů po známé herce a zpěváky. Hlavní program jednotlivých tematických bloků netvořily inscenace domácího souboru (ten např. v jednodenním zátahu sehrál všechny tři části desetihodinového cyklu Sto roků kobry), nýbrž představení hostujících ansámblů, především Morávkova špičková nastudování královéhradeckého Klicperova divadla (Formanův scénář Hoří, má panenko, Smetanova Prodaná nevěsta, Drábkovy Akvabely). Do festivalové nabídky se včlenily také happeningy, písňové pořady, koncerty populárních instrumentálních skupin, dokumentární i celovečerní filmové projekce, vernisáže výstav, den otevřených dveří i závěrečný ohňostroj - celkem pět desítek pestrých produkcí.

Na zahajovací přehlídku navázaly s postupujícím podzimem další akce - recitály nového protagonisty Budař hoří, nakladatelská scénická čtení Vaření polívky (Milan Uhde, Zuzana Vaculová, Roman Sikora, Milena Oda aj.), oblíbené Balákovy Komediografy, hostování pražských i moravských souborů a především příprava nové verze Uhdeho a Štědroňovy kultovní Balady pro banditu. Přihlédneme-li i k chystaným premiérám Derflerova Divadla U stolu, k dramaturgii znovuotevřené Reduty přímo na témže Zelném trhu nebo k aktivitám ostatních zdejších experimentujících scén, zdá se, že brněnské Thálii se opět blýská na lepší časy.

VÍT ZÁVODSKÝ