číslo 48

vyšlo 21. 11. 2005

Rozhlas Plus

Další pokračování našich výletů k počátkům historie záznamu zvuku věnujeme populárním písničkám a kupletům na téma vlaků a železnic. Šelakové gramodesky z meziválečného období zachovaly veselé komické výstupy i řadu melodií na toto téma. Některé z nich uslyší posluchači v úterý 29. listopadu ve 20.30 hodin na ČRo 2 - Praha.

Vlak jede krajinou...

Přímo existenciálně pojal téma železnice židovský komik F. J. Frankl v kupletu, jehož dvě první sloky spolu s poslední příhodně uvedou naše pojednání: Že podoben je život lidský opravdu železnici jen: signál se dává napřed vždycky, nežli na ten svět přibudem. A člověk podoben je vlaku, projíždí mnohé stanice, buď pomaleji nebo v kvapu, dle spěchu vlak je u konce! Je život lidský železnice, konduktér zve se osud jen a hrob je poslední stanice, kam všichni jednou přibudem.

Ale zanechme zamýšlení se nad životem a vydejme se teď na chvíli po kolejích do přírody. Největší proslulosti se u nás dostalo železniční trase Praha-Čerčany, využívané především příslušníky trampského hnutí. V roce 1928 použil melodii amerického foxtrotu In My Gondola tenorista Viktor Poor v nahrávce na gramodesce značky Vox: neznámý textař ji nazval Pacifik (s podtitulem Dunící koleje) a nechal v ní zaznít i následujícím rýmům: V sobotu příroda zavolá - 'trempové, trempové!' ve městě zbude jen mrtvola -'trempové, trempové!' Mašina funí, koleje duní, jak si to šine do dálavy... Nepochybně stejnou trať opěvuje v roce 1931 trampský sbor Settler´s Club v písničce J. Mottla Pacifik (Pacifický rychlovak šine si to jako drak, šine si to po hrázi, za měsíc tam dorazí...) a jako zvukomalebnou "dopravní grotesku" pojednali v podstatě stejné téma ještě v roce 1944 na gramodesce značky Ultraphon Nezbední bakaláři v písničce Sázavský pacifik (Sázavský rychlovlak vyhlíží jako drak, když cestou ztrácí páru. Nám to však nestačí a každý zatlačí, vždyť jedem nejmíň v páru.) Další konkrétní trasu, jmenovitě Mladá Boleslav - Stará Paka, zmiňuje ještě valčík V. Zemana Ta naše kolej (je samej volej, když přijdu z nádraží, nohy mě bolej.). V podání Vlasty Buriana zazněla tato písnička ve filmu Funebrák a na gramodesky byla následně natočena v mnoha verzích různými zpěváky.

Vlakem se vydal na letní byt také Ferenc Futurista ve výstupu, který vyšel v roce 1929 na gramodesce značky Homocord. Jak ale naznačuje již název této scénky (Hrůzy letního bytu), není v tomto případě jeho cesta spojena se zážitky zrovna příjemnými. Ferenc - ve snaze vyhovět paní choti - je totiž nucen využívat lokálku k převozu různých rozměrných předmětů: Když skončím v sobotu zaměstnání, to teprva začnu běhat! Vod švadleny k módistce, vod módistky k ševci, vod ševce k provazníkovi, vod provazníka k čalouníkovi, vod čalouníka ke kovářovi, vod kováře ke kožešníkovi, vod kožešníka k níťařce. A když jsem uhoněnej jako koza na vejletě, tak si teprva sednu do vlaku. Poté Ferenc kontroluje, zda na něco nezapomněl: Panu Škaloudovi třináct láhví šaratice a dvoje podlíkačky, dole zavazovací. Paní Čurdový novou gumu do podprsenky a vyměnit kalhoty za reformní. Panu Klacfrdovi novej pytlík na tabák a past na housenky. Protější hostinský svědicí prášek proti brabencům a nový necky s ventilátorem. Veliteli hasičů na recept koupit stříkačku a dát ho pojistit proti vohni. Paní Balounkový antracitovou čekuládu, aby tolik neběhala za muskejma. V pointě této scénky žádá jeho známý, aby mu uhoněný Ferenc též něco odvezl.

Také Fanda Mrázek si z vlaku odnášel řadu nevšedních zážitků. Na gramodesky značky Parlophon natočil hned několik veselých výstupů odehrávajících se ve vlaku. V jednom z nich (Mrázek na výletě) popisoval, co se mu přihodilo, když se rozhodl pro výlet vlakem s milostivou paní chotí: Ráno jsem na ni čekal dvě hodinky - vona se převlíkala, brala si čistej šnuptychl, víte. A pak jsme vyrazili a šups do vlaku. No. Předtím jsem si koupil lístky - našel jsem je u jednoho pána v kapse. A tak jsme vlezli do vlaku, zabrali jsme místo, a pak jsme si sedli. Teďko najednou přistoupil ňákej venkovan a nade mě, do toho fýrhanku, co je ve vlakách, tak si dal baťoch a sed si. No, sedíme, koukáme na sebe, seznamujeme se, žejo, takhle - přes ulici. A najednou, znenadání, z baťochu mně káplo do úst. No, a já jsem se volíznul, zajiskřilo se mi ve vočíčkách a povídám: "A sakra, a jéjé, pantáto, to je určitě matýny koktejl, žejo?" - Venkovan na mě vyvalil voči a povídá: "Neee!" - No, a nebylo nic. No, koukali jsme na sebe a vtom mně najednou káplo zase do pusinky. Já se volíz a povidám: "Koukněte se, pantáto, že je to brandy?"- Von vykulil zase kukadla a povídá: "A kdepak!" - No, tak já zase nic neřikal. Najednou mě káplo zas. Já povídám: "Ale tohleto je určitě martel!" - A von - bulvy měl venku už - povídá:"A kdepak!" - No, tak já zase nic neřikal. Najednou mně káplo zas a já povídám: "Jestli teď řeknete, že to nebyla žitná, tak vám dám takovou ránu! Že to byla žitná, pantáto, že jo?" - A von povidá: "A kdepak, to je foxteriér, víte."

Značně neromanticky pojednal téma jízdy vlakem další český komik Jára Kohout ve svém dvoudílném výstupu Cesta kolem světa - natočil ho v roce 1928 ve stejné podobě na gramodesky hned dvou různých značek (Columbia a Odeon). Po řadě značně mátožně popisovaných "veselých" příhod se vlak blíží k hranici: Před hranicema přišel celník. Povídá:"Nic k vyclení? Máte něco k zdanění?" Já povídám k celníkovi: "Tadyta panička má pod sukní drahocennou vázu." A von: "No, já ji tam nahmátnu. - Tady není. Zkusím to zezadu."

Celník prohledávající dámu je zmiňován i ve slowfoxu B. Nikodema Noc ve vlaku, který opatřil poetickým textem (navíc se silným erotickým nábojem) dr. J. Červený. Dívka v této písni vyzývá partnera k simulované svatební cestě vlakem mimo jiné následujícími slovy: Sedni si vedle mne na otoman, to je náš lůžkový vůz. Leží před náma cesta neznámá - a jaké to máš hezké pyžama! Ruku svou mně dej, trošičku mne hřej - já již vím, co máš rád. Trpělivý buď, máš na něco chuť: já ti dám pralinky, pomeranč anebo pusinky. Ať mne při kontrole nikdo nebudí - víš přece, kde mám svůj pas. Až na hranici přijdou celníci, já mám strach nemalý, že by se mně v prádle hrabali. Dobrou noc můžeš dát - a teď již opravdu půjdem spát. Za doprovodu orchestru Dolfiho Langera nazpívala tuto píseň Zdena Vincíková v roce 1938 na gramodesky značky Esta.

Na závěr bychom měli zmínit ještě jednu nahrávku na téma železnic, spadající tentokrát do kategorie propagandistických snímků. V letech 1941-42 natočila dvojice V+W řadu scének a písniček s aktualizovanými texty pro krátkovlnné rozhlasové vysílání Hlasu Ameriky do okupované vlasti. Na melodii písničky David a Goliáš nazpívali V+W pod názvem Zastavte železnice burcující text následujícího znění: Ježto Němci potřebují nejvíce všechny československé železnice, ať se děje, co se děje, dej dynamit pod koleje, z Prahy až po Košice. Když daj hlavy dohromady strojvůdci, do roka a do dne bude po Vůdci, zastav rychlíky, lokálky a uvidíš konec války, zmizí německý škůdci. Dělej - starej, mladej, vylej volej z vagónu na kolej, na nic nedej. munice ani ručnice nesmí vyjet ze stanice: zastavte železnice!

Zda tento bojový text dolehl během války k uším nějakého strojvůdce, známo není. Rok po skončení války ho V+W nazpívali za doprovodu orchestru K. Vlacha na gramodesky značky Ultraphon.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz

Obrazové materiály archiv autora