číslo 49

vyšlo 28. 11. 2005

Nalaďte si

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ

Příběh, po kterém uvěříte v Boha

Od úterý 6. prosince, ČRo 3 - Vltava, vždy v 18.30

"Mé první dvě knížky se vůbec neprodávaly. Až do věku 37 let jsem vlastně byl velmi chudý a neznámý spisovatel. Pak jsem napsal Pí a jeho život a dostal Bookerovu cenu. A s ní přišlo uznání i peníze," přiznává popravdě kanadský spisovatel Yann Martel. Čím román porotu prestižní literární ceny tak oslnil? Jaký je život jeho hrdiny s podivným jménem Pí? Je to skutečně "příběh, po kterém uvěříte v Boha", jak tvrdí stařec, který s ním spisovatele seznámil?

Pí se narodil v indické provincii Puduččéri jako nejmladší syn do rodiny majitele zoologické zahrady. Od dětství tedy získával mimořádné vědomosti o chování jednotlivých druhů zvířat, poznával jejich základní potřeby, zvyky, instinkty. Zvlášť pevně se mu vryla do paměti lekce, při níž otec malým synům názorně předvedl, jak se zachová hladový tygr, když se v jeho blízkosti objeví živý tvor. Tento drastický výjev je předznamenáním druhé části románu. V ní brzy pochopíme, že Pí musel touto lekcí projít, aby přežil - a autor proto, aby dodal na věrohodnosti svému fantastickému příběhu. Chlapcův otec totiž zruší své zoo a stěhuje se s rodinou do Kanady. Na lodi je s nimi i několik posledních zvířat, která putují k novým zaoceánským majitelům. Loď se však uprostřed Tichého oceánu v noční bouři potopí a všichni pasažéři zahynou; všichni až na šestnáctiletého chlapce Pí a několik zvířat, která se spolu s ním octnou v záchranném člunu. Jsou to zebra, opička, hyena a tříletý bengálský tygr jménem Richard Parker. Po třech dnech zbudou jen dva nejsilnější: Pí a tygr. Napínavá hra o chlapcův holý život, při níž nás autor nenechá ani na chvíli vydechnout, začíná.

V první rovině lze vše číst pouze jako další dobře napsaný trosečnický příběh, o něž není ve světové literatuře nouze; především je tu průhledná aluze na Poeova Artura Gordona Pyma. Nebo lze Píův příběh chápat jako variantu na téma biblického souboje Davida s Goliášem a nabízejí se i další podobenství či symbolické významy. Autor však rafinovaně dělá všechno pro to, aby jeho román působil jako záznam o skutečné události: sám figuruje v roli spisovatele, který jejího hrdinu vyhledal po letech v Kanadě a jeho příběh pouze zaznamenává. A když čtenáře konečně oba téměř přesvědčí, postaví v závěru celý příběh na hlavu a předloží novou verzi toho, co se "skutečně" stalo. Je to zcela jiný příběh, bez zvířat, možná "pravdivější", ale ještě drastičtější. Predátorem tu není tygr, ale člověk. Které verzi máme tedy věřit? Proč máme přes veškeré pochybnosti tendenci přiklánět se spíše k onomu fantastickému příběhu s tygrem? A kde je vůbec hranice mezi fikcí a realitou? Na podobné otázky Yann Martel v duchu postmoderny odpovídá: "Moje kniha ve skutečnosti není o chlapci, který přežije sedm měsíců na člunu s tygrem, ale o tom, jak je možné interpretovat realitu. Člověk si nemůže vybrat život, ten dostane. Ale může si vybrat, co si ze života vezme. Realita nikdy není objektivní, vždycky je tím, co si do ní člověk vloží."

Yann Martel se narodil roku 1963. Jeho rodiče působili v diplomatických službách, a tak trávil dětství a mládí v mnoha zemích světa, podle toho, kam je pracovní povinnosti zavedly - ve Španělsku, na Aljašce, v Kostarice, Mexiku, ve Francii; dnes žije v Kanadě. Píše anglicky. První literární pokus učinil v roce 1991, kdy mu vyšla povídka Fakta v pozadí případu Roccamatiových z Helsinek, později k nim přidal tři další. (Letos tuto sbírku vydalo v češtině nakladatelství Argo, opět v překladu Lucie a Martina Mikolajových, stejně jako Pí a jeho život.) V roce 1996 následoval román Vlastní já, ale nijak jím na sebe neupozornil. To se mu podařilo až s druhým románem, který se díky Bookerově ceně za rok 2002 stal světovým bestsellerem.

DAGMAR ORAVOVÁ