číslo 49

vyšlo 28. 11. 2005

Jak to slyší

Oldřich Knitl, publicista

REFLEXE ROZHLASOVÉ TVORBY

Komunismus po česku

Kdo má rozsáhlejší zkušenost s cyklem Ismy po česku, dá mi asi zapravdu, že jeho třiadvacátá část - Komunismus Marka Janáče vysílaný v první polovině listopadu - patřila k nejsolidnějším z nich. Projevilo se to nejen množstvím shromážděného materiálu, ale i snahou o objektivitu. Slovo dostali jak příznivci ideologie, která tak významně zahýbala dvacátým stoletím, tak její odpůrci, i když ti druzí přece jen převažovali.

Pořad také víc než bývalo dosud obvyklé plnil tu část zadání, jež je vyjádřená slovy "po česku". Ano, nebyla to ani tak úvaha či dokument o komunismu jako takovém, ale spíš obraz současného rozpoložení myslí a srdcí ve vztahu ke komunismu v naší zemi. Výraznými komponentami toho obrazu jsou vášně, zjednodušení, povrchní soudy, žabomyší bojovnost, také pozdní bojovnost, ale i racionalita, vystupující ovšem spíš skromně a v pozadí. Jinými slovy, byla to - ať už šlo o vědomý autorův záměr nebo intuici - docela zdařilá výpověď o tom, jak nedokonale jsme dosud zvládli a vstřebali téma komunismu.

Jeden jeho dílčí pohled na téma stojí za zvláštní zmínku, protože byl mimořádně působivý. Mám na mysli způsob, jakým předvedl, jak komunismus dodnes dokáže štěpit generace a rozkládat rodiny. Přesvědčivě to vypovídá o jeho stále ještě nezanedbatelné síle. Příběh dnešního osmnáctiletého komunisty, na kterého maminka bezděčně vzala sekáček, když se o jeho světonázoru prvně dověděla, navíc výborně vystihuje jeden významný rys komunismu: jeho omamující moc. Kolik mladých lidí v minulosti a na nejrůznějších místech světa podlehlo při prvním seznámení s marxismem iluzi, že to je konečně ten pravý recept k nápravě nedokonalého světa! Jak je vidět, přes všechny nedobré praktické zkušenosti komunismus dokáže zmámit dodnes.

Nicméně zdá se mi, že výpověď o komunismu převážně "po česku" měla nejen výhody ale i nevýhody. Možná, kdyby zde bylo řečeno více o komunismu jako takovém, že by to působivost a dopad pořadu ještě zvýraznilo. Myslím tím odpovědi na otázky: odkud se komunismus vzal, na co byl reakcí a na co je pro některé lidi adekvátní reakcí dosud, v čem vězí jeho čertovo kopýtko, v čem byly příčiny jeho tragického selhání a tak podobně. Náznaky takových odpovědí zde byly, zejména v promluvách Jiřího Pehe a Milana Uhdeho, ale byly povšechné a někdy snad i zjednodušující. Je to škoda, protože diskuse, nezaujatá racionální diskuse o těchto otázkách nám chybí a dokud jí neprojdeme, nejspíš také řádně nezvládneme téma komunismu.