Zpět na titulní stránku

číslo 50

Zpět na titulní stránku

vyšlo 5. 12. 2005

Dívejte se


I ve stáří chutná ztřeštěné počínání

Neděle 18. prosince, ČT 1, 20.00

Jméno scenáristy Jiřího Hubače se pojí s řadou pozoruhodných televizních inscenací i filmů, mnohdy věnovaných problematice stáří. K té se vztahuje i Babí léto, tragikomedie natočená Vladimírem Michálkem. Režisér omezil vlastní inscenační ambice a s působivou výrazovou prostotou, kdy se i kamera Martina Štrby spokojuje s tlumenými, jakoby podzimně laděnými barvami, zvýraznil nejdůležitější prvky příběhu - vtipně i výstižně napsané rozmluvy, umocněné hereckým ztvárněním.

Roztomile potměšilá očka (zde Vlastimila Brodského) mohou blikat v každém věkuHrdina vyprávění spadá do galerie oblíbených Hubačových postav: opět je to stařík tak říkajíc nad hrobem. S vědoucím, nenuceným nadhledem, s uličnickým výrazem v očích jej ztělesnil Vlastimil Brodský, vloživ jistě do jeho hudrání a roztomilé potměšilosti i leccos ze sebe - připomeňme scénu ze hřbitova, kdy odmítá čerstvě zakoupený hrob s tím, že je odtud špatný výhled. Zpestřuje si všední dny rozmíškami s láskyplně durdivou manželkou (neméně skvělý herecký výkon Stelly Zázvorkové), morbidním žertováním na téma blížící se smrti šokuje své blízké. Především však s dávným kamarádem (věčný epizodkář Stanislav Zindulka si zde zahrál možná svoji životní roli), s nímž se poznal ještě v dobách, kdy oba vystupovali v operetním sboru, spřádá všelijaké podfuky, žertíky a happeningy.

Autoři nevedou vyprávění v ryze komediální rovině: stále se přidržují zvážnělých podtónů, vyhmátnou vychytralé synovo počínání, když si dělá zálusk na byt rodičů a nejraději by je odsunul do domova důchodců. Ona dvojlomnost pohledu se ovšem uplatňuje již v recesích samých. Zaznamenáme mnohé situace kmitající mezi rozvernou historkou a jejím okamžitým překlenutím k nahořklé pointě, která signalizuje, nakolik se nápad vymkl z rukou - zvláště když za údajným nebožtíkem dorazí i pohřební služba s již zaplacenou rakví.

Pozorujeme hrdinovu touhu alespoň na okamžik se vcítit do někoho s atraktivnějším osudem, zaplašit vědomí životní nenaplněnosti; v tom se Babí léto blíží pohnutkám podobných staříků z Hrabalovy literární i filmové povídky Podvodníci, zařazené do Perliček na dně. Když se dosavadní snílek a pábitel rozhodne zanechat dalšího "bláznění", sama jeho žena, jednu chvíli dokonce rozhodnuta rozvést se, je natolik znepokojena náhlou pasivitou, že jej sama vyburcuje k novému kousku.

JAN JAROŠ