číslo 50

vyšlo 5. 12. 2005

Rozhlas Plus

Život a ...poezie?

Poezie stále budoucí

Titul své předvánoční meditace jsem si vypůjčil od básníka Josefa Palivce (1886-1975). Podobně jako u Vladimíra Holana a Jana Zahradníčka, o nichž jsem již na této straně psal, i u něj jedno z mezních životní dat končí pětkou. Bohužel, i toto třetí jubileum je spojeno s krutým zásahem do života - a to dokonce ve věku, kdy už má člověk dílo většinou vykonáno. Od Palivcovy smrti letos v lednu uplynulo celé třicetiletí. Útlá knížka jeho esejů Poezie stále budoucí jako zázrakem stihla vyjít na konci kratinkého mezidobí, jemuž vzletně říkáme Pražské jaro. To už byl básník doma z vězení, kam ho na celé jedno desetiletí poslala lidská nízkost a mstivost.

Netušil jsem, že se s jeho tváří letos setkám v emocionálně vypjaté atmosféře, s jakou jsme sledovali promítání jednoho z nejšílenějších dokumentů, jaký kdy byl u nás natočen. Jako jeden ze svědků v procesu s Miladou Horákovou byl Josef Palivec k spatření v létě na Letní filmové škole v Uherském Hradišti při etapovém promítání šestihodinového záznamu dochovaných sekvencí soudního líčení pořízeného strůjci oné potupné justiční mašinérie.

Možná to byl můj nejsilnější zážitek právě odcházejícího roku - ono děsivé svědectví, kam až může klesnout lidská nenávist. Smečka vztekle štěkajících prokurátorů, jinak to nelze pojmenovat, jejich umanutý fanatismus prosakující do politických frází, které se takto bezdůkazně stávaly už součástí budoucích rozsudků. A galerie nešťastníků na lavici obžalovaných, nekonečný řetěz svědeckých výstupů často trapně kolorovaných předstíraným vědomím viny, věru neradostné divadlo. Byl přiveden jako svědek i československý diplomat v důchodu, básník Josef Palivec - to ještě nemohl tušit, jaká porce vězeňského času mu bude příští rok v následném "jeho" procesu vyměřena. Z dvaceti let žaláře slevil básníkovi A. Zápotocký, lidumilskou pověstí opředený prezident aspirující také na spisovatelský věhlas, jenom polovinu onoho neslýchaného výměru, a to až po strastiplné pouti básníkovy manželky Heleny po bytech českých umělců a významných osobností, kteří se ani v těžkých měsících po skončení procesů neváhali podepsat pod petici na udělení milosti. To už měla paní Helena za sebou několik marných pokusů oblomit srdce Marty Gottwaldové přímluvou u jejího manžela. Po Gottwaldově smrti byl nový prezident další otvírající se nadějí: ".Jeho vysoký věk, zdravotní stav a básnická hodnota nás osměluje k této lidské prosbě," stálo v listě. "Jeho žena, sestra bratří Čapků, je už umořena hořem."

Dopis nese datum 17. října 1953, jeho napsání a doručení předcházely dlouhé měsíce nekonečného hledání a přesvědčování vhodných osobností. Z několika desítek oslovených odmítli pouzí tři - Bohumil Mathesius, E. F. Burian a Václav Lacina. Zatímco první dva učinili tak zřejmě ze strachu, aby nepřišli o své tenkrát dost vysoké posty - slavný dramatik na příklad nosil v té době hodnost plukovníka a byl šéfem Armádního uměleckého divadla, Bohumil Mathesius, universitní profesor, jeden z prvních oslovených, po odmítnutí záhy zemřel. Poslední z této trojice naopak odmítl zcela vědomě. V kampani proti obžalovaným a svědkům z procesu s Miladou Horákovou se Lacina angažoval jako jeden z prvních, článek Prokletý básník v Lidových novinách z 8. června 1950 se hemží invektivami proti Palivcově osobnosti a jeho dílu: ".Jeho zrada na vlasti měla narušit náš hospodářský život, naši schopnost obrany proti škůdcům. I jeho básně, které jsou zradou na umění jako zdroji životního elánu, sledují stejný cíl: zmalátnit čtenáře, zamotat ho do pavučin pomyslů, odtrhnout ho od života," psal o Palivcově rozsáhlém básnickém a překladatelském díle tento režimem protěžovaný satirik a humorista, tenkrát ovšem rovněž tiskový referent ministerstva spravedlnosti.

Jinak se zachovali ti, kteří dopis podepsali. Jistě to pro všechny byla zkouška odvahy: za podpis ručili vahou celého svého díla, onen úkon činili jistě i s vědomím, že jim může přivodit nemalé životní potíže a komplikace. A v paměti jim musela přežívat také nedávná hrůzná kampaň podněcující k nejvyšším trestům a schvalující rozsudky monstrprocesů; jména Jarmily Glazarové a Ivana Skály se z této plejády apologetů třídní justice vynořují obzvlášť nechutně.

Básníkova manželka Helena Čapková-Palivcová byla ovšem jako sestra legendární bratrské dvojice Josefa a Karla nespornou a váženou autoritou. V její pozůstalosti našlo se k oné nadějeplné prosebné výzvě čerstvému prezidentu několik dokladů - především seznam s 41 jmény těch, kdož podepsali. U každé číslice a jména najdeme lapidární údaje k místu a okolnostem aktu. Nebude na škodu, když připomeneme, že i v kulisách poznamenaných tolikerým neštěstím, mohla se odehrávat takováto hmatatelná svědectví lidské solidarity. Kromě Adolfa Branalda už mezi nimi stěží najdeme někoho z žijících.

Níže uvádím alespoň výběr ze jmen osobností často rozporuplných, jejichž gesto je však vhodné s úctou a obdivem zaznamenat. Ponechávám zkratky, jak je paní Helena přičinila: arabská čísla označují pořadí, v jakém signatáře navštívila, kom. je komunista, Svaz znamená členství ve Svazu spisovatelů a římské číslice jsou údaje o tehdy takto značených pražských čtvrtích, kde signatáři bydleli nebo kde k podpisu došlo. Dodejme, že chůze do schodů i pěší pohyb po Praze byl pro tuto obětavou, ale v té době již nemocnou ženu zdrojem nemalých obtíží. Za pomoci několika dobrých lidí je překonala.

1/ Jan Noha, velmi vlídné přijetí, dal adresy a telefonní čísla členů Svazu, Pepův přítel, kom. - 2/ Ladislav Stehlík, starý přítel-básník, nekomunista, dělal se mnou /nadarmo/ návštěvy - 3/ a 4/ U Jar. Seiferta a Fr. Hrubína, nebyli doma,, přišli příští den podepsat sem, cestou od Seiferta srážka dvou vozů elektrické dráhy, vyvázli jsme šťastně, já i Stehlík. - 5/ Ladislav Fikar, "kom." Svaz, velmi ochotně. (pozn MK: jedině zde je kom. v uvozovkách) - 6/ Adolf Branald, kom., Svaz, velmi ochotně, byl uklidňován, že jde o hromadnou akci. - 9/ Dr. Pavel Eisner, v bytě, s nadšením, Praha XII. - 10/ Prof. dr. Albert Pražák, byt Malá Strana, velmi ochotně. - 11/ Růžena Nasková, nár.umělkyně, Smíchov, roztomile a ráda. - 12/ Emil Vachek, velmi ochotně, na kapotě auta, čekal v městě. - 13/ Prof. dr. Kratochvíl, AMU (konzervatoř), P.II., rychle a beze slova, měl schůzi. - 14/ Milan Jariš, spisovatel, Na Maninách, ochotně, velký komunista. - 15/ Dr. Josef Kopta, Hanspaulka, velmi rád a krásně. - 17/ A. M. Tilschová, Vinohrady, nár.umělkyně, ochotně a co nejpřátelštěji. - 19/ Ludvík Kuba, nár. umělec, Strašnice, krásně a rád. - 20/ Jan Alda, Nakl. dětské knihy, kom. "Kdybych tak měl čtyři ruce pro tak krásného člověka a velkého básníka jako je Palivec." - 21/ František Branislav, šéfredaktor Literárních novin, zajímavý pohovor, ochotně a rád. - 23/ Vašek Káňa, kom.-kápo, laureát atd., velmi ochotně. Řekl: "Všichni jsme lidé." Dvakrát Václavské náměstí. - 24/ A. M. Píša, Strahov, knihovna, nesmírně pěkně. - 26/ Olga Scheinpflugová-Čapková - skvěle. - 27/ Leopolda Dostalová, nár. umělkyně, krásně, byt Praha II. - 28/ Jan Werich, Praha III., ochotně, ač byl ospalý, nečitelně. - 30/ Dr. František Langer, velmi ochotně, u Přikrylů, nár. umělec. - 32/ Dr. František Kožík, velmi ochotně, paní. - 40/ Vilém Závada, spisovatel, kom., velmi ochotně, Svaz. - 41/ Vítězslav Nezval aj. při schůzi výboru, dosud nevím, kdo a kolik. (pozn MK.: mezi signatáři figuruje vedle V. N. pouze Josef Sekera, Karel Konrád přišel po odeslání.)

Dnes nepřikládám žádný básnický text: řada těchto jmen a faktografické údaje k nim přiložené skládají zvláštní pocitovou mozaiku, jakou zažívá někdy i čtenář poezie, když se mu verš po verši vynořují myšlenky a smysl díla. Obé je v této kolekci snadno rozeznatelné a čitelné i dnes, po více než půlstoletí. A v čase, kdy se lidé navzájem obdarovávají, obzvlášť potěší.

MIREK KOVÁŘÍK

(Autor, recitátor a publicista, připravuje pro ČRo 2 - Praha pořady Zelené peří a Poetické nokturno.)