číslo 51

vyšlo 12. 12. 2005

Nalaďte si

ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ

Od středy 21. prosince, ČRo 3 - Vltava, vždy v 18.30

Stifterův Vítek - česká Iliada

Rakouský spisovatel, šumavský rodák z Horní Plané Adalbert Stifter (1805-1868) je básníkem hluboce zakotveným v horské přírodě, k němuž promlouvá každá píď země. Od drobných povídek, kterými si zprvu získal oblibu čtenářů, obrátil se Stifter k velkým románovým skladbám. K těm patří i jeho poslední dílo, Vítek, líčící s vrcholným, epicky prostým a vznešeně poklidným uměním úsek českých dějin 12. století: boje Přemyslovců o knížecí stolec před smrtí a po smrti knížete Soběslava a vládu českého krále Vladislava I.

Rytíř Vítek, titulní hrdina románu, se do života vydává pokorně, skromně a střízlivě. Usiluje o dobro, spravedlnost a právo; je hrdinou z dávných dob - náleží druhým, má na zřeteli víc než jen vlastní prospěch. Jeho pověst se utváří dlouho a není budována na písku, vzniká v úzkém sepětí s krajany. Sám kníže Vladislav, jemuž Vítek slouží a za kterého se bije, vítězí proto, že se k nelibosti mocných lechů, bažících po moci, opírá o lesáky, muže tvrdé práce a drsného života.

Vítek měl být jen první částí devítidílné trilogie z českých dějin (s dalšími díly Záviš a Otokar). Stifter na něm pracoval v letech 1847-1867. Tragická smrt zabránila autorovi v cyklu pokračovat. Stifter vidí v českém státě 12. století politický útvar výsostně samostatný, nezávislý na vůli německých císařů. Čechy nejsou ve Stifterově pojetí součástí Německa, ale jen členem nadnárodního útvaru - římské říše. Obraz a pohyb se tu prolínají jako v homérském eposu. Nikoli neprávem byl Stifterův Vítek nazván básníkem Hermannem Bahrem českou Iliadou. Autor na knize pracoval třetinu svého života: pozorně studoval nejen Palackého a Tomkovy dějiny, ale i staré české kroniky: nestačilo mu osvojit si historická fakta; než je přetavil v umělecké dílo, musil je prožívat jako vlastní, živoucí současnost. Jeho objektivita mu vynesla výtku, že straní Čechům. To sice neměl v úmyslu, ale své dílo psal opravdu také pro Čechy: úzkostlivě psal pravé podoby slovanských jmen a svůj román věnoval svým krajanům a městu Praze. Záleželo mu na tom, jak bude jeho dílo přijato českým čtenářem, a sám vybízel svého nakladatele, aby dal pořídit český překlad. Román, který byl odmítnut německou kritikou, však nenašel příznivou odezvu ani u Čechů... Patnáctidílnou četbu na pokračování z překladu Jitky Fučíkové (Vyšehrad 1953) připravil Miroslav Stuchl. V režii Aleše Vrzáka účinkuje Otakar Brousek st.

(tur)