číslo 52

vyšlo 19. 12. 2005

Rozhlas Plus

Fonogram

Relativně výjimečné hudební těleso představoval na počátku třicátých let minulého století jazzový soubor řízený E. F. Burianem. Původní gramofonové snímky tohoto orchestru zazní 27. prosince ve 20.30 na ČRo 2 - Praha.

Orchestr Červeného esa

Na politickou satiru se zaměřující kabaretní scénu Červené eso zřídil na podzim roku 1932 - po svém rozchodu s dvojicí V+W - v prostorách budovy pravicových novin Národní politika (pozdějším paláci ČTK) v pražské Opletalově ulici Josef Haša, bývalý finanční ředitel Osvobozeného divadla. V kabaretu Červené eso účinkovali například Ferenc Futurista (pouhých 14 dní), Jára Kohout, Saša Razov či Ella Šárková, dramaturgicky a jako textaři se na jeho incenacích podíleli též Josef Gruss a Karel Melíšek. Červené eso stačilo uvést pouhé tři revue, než byla tato scéna v lednu roku 1933 z finančních důvodů uzavřena. (Bližší okolnosti vzniku i zániku tohoto kabaretu scény pojednává se značným despektem - a nepochybně i velice tendenčně - ve své knížce Hop sem, hop tam Jára Kohout.)

Pro účinkování na scéně Červeného esa sestavil jazzový nadšenec a avantgardista E. F. Burian vlastní jazzový soubor, který se pokoušel napodobovat "jungle sound" orchestru D. Ellingtona, velkého Burianova favorita. Pro zajímavost ocitujme z dobových materiálů představujících veřejnosti tento soubor i jeho členy, jaké mělo být zaměření nového orchestru:

Orchestr Červeného esa přichází před veřejnost. Je si vědom závaznosti svého poslání. Jeho hra není pouhým vyhráváním šlágrů, zde jde o tvůrčí práci. Chce ukázati, že lze i u nás tvořiti jazz světové úrovně. Chce býti tlumočníkem světových směrů, ale současně chce pozdvihnouti úroveň české tvorby. To jsou jeho cíle.

Zvláštní péče je věnována aranžování, neboť nezáleží vždy na tom, co se hraje, jako na tom, jak se to hraje! Příkladem slouží některé velmi staré skladby, které v rouše moderního arrangementu vyzní nesporně zajímavě. (Na jednotlivá čísla bude upozorněno.) Kromě těchto starých jazzových klasických skladeb budou na programu zajímavé ukázky současné jazzové tvorby, a to jak cizí tak i domácí.

A nyní několik slov o složení orchestru: V jeho čele stojí skladatel, aranžér a "jazz-singer" E. F. Burian. Další členové pak jsou: Art La Nier, 24letý černoch, který hraje na saxofon a klarinet a zpívá. Josef Vitouš, 26letý, hraje na saxofon, klarinet a trubku. Jan Chramosta, 32letý, hraje na saxofon, klarinet, housle a trubku. Václav Hořešovský, 28letý, hraje na trubku, housle, saxofon a klarinet. Václav Petr, 25letý, hraje na trubku a housle. Stanislav Kukačka, 25letý, hraje na trubku, saxofon, klarinet, basu a bandoneon. Miloš Skála, 28letý, hraje na basu, saxofon, klarinet a housle. Zdeněk Tesárek, 26letý, hraje bicí nástroje a vibrafon. Albín Kotík, 26letý, hraje na banjo a kytaru. Sláva Nováček, 24letý, aranžuje a hraje piano a harmoniku.

Do funkce dramaturga Orchestru Červeného esa byl Hašou jmenovaný E. Uggé. Tento publicista a organizátor hudebního života (silně levicové politické orientace) je považovaný za prvního českého teoretika a kritika jazzové hudby a odborníka ve výzkumu afroamerické hudby. Již v roce 1930 proběhl v Radiojournalu jeho cyklus pořadů nazvaný Sociální cesta jazzu, později byl autorem teoretických článků provázejících činnost pražského sdružení jazzových nadšenců Gramoklub. Ocitujeme teď úryvek z Uggého statě doprovázející programové prohlášení kabaretu Červené eso:

Jazz - krásná moderní poesie! Byla to silná droga. Bylo nutno řediti. Z prvků věčně tvořivé invence vznikly formulky. Filtrem hudebního průmyslu vznikl sladký - sweet - ale, vnitřně prázdný jazz. Stylisace! Okleštění krásna.

Tvořiví geniové černé i bílé rasy vrátili se však k původnímu jazzu a vznikl "rudý, vřelý, horký" - (z americké řeči nepřeložíš) - hot jazz! Je to čistý rytmus, je to umění a hudební výraz, který je více než pouhým vyhráváním k tanci. Nechápaví, ignoranti a hud. kritikové to nechápou a šmahem jazz odsuzují. Mluví však o věci, již nerozumějí. Zatlačují jazz do africké minulosti a nevidí v něm nic než chaos a vřavu. Necítí, čeho třeba cítiti. Jejich srdce zůstalo pochováno v předválečné hudbě. Ti, kdož nechápou jazzu, ti zajisté nerozumějí ruské revoluci, ani válce, ani míru ani Appolinairovi, Picassovi, Chagallovi a všem, kteří vytváří nové krásno a s ním i nový život.

Otevřete oči! Naslouchejte! Slyšíte? To hovoří dnešek.

V další části svého textu na téma jazzu Uggé ještě osvětlil mimo jiné rozdíl mezi hot a straight jazzem ("líbivý, jednoduchý a melodický, ale zhusta jednotvárný") a zmínil i nejmodernější jazzovou formu, které se říká rytmický styl (Rhytmic Style), což je ....kultivovaná forma původního negerského jazzu, která je rytmicky bezvadná, ale která je též každému přístupná.

Divadelní sál kabaretu Červené eso měl stolové uspořádání a orchestr hrál před večerním představením k poslechu a po představení pak až do 3. hodiny ranní vyhrával k tanci. Zda měli jeho sólisté příležitost předvést publiku některý z Uggém výše zmíněných jazzových stylů, známo není - napovědět nám může snad jen několik málo gramofonových snímků, které tento soubor natočil. V srpnu roku 1932 vyšel na gramodeskách značky Ultraphon známý slowfox Kaktus, který zazněl ve filmu Před maturitou. Zpíval ho E. F. Burian za doprovodu souboru označeného na etiketě jako E. F. Burianův orchestr. Jde prakticky o jediný komerčně vydaný snímek pozdějšího Orchestru Červeného esa, neboť druhý tehdy natočený snímek - foxtrot Chtěl bych být opicí - zůstal ve stadiu zkušební gramodesky. Se stejným souborem pak Burian nazpíval již jen reklamní snímky propagující vynikající vlastnosti rozhlasových přijímačů značky Telefunken.

Po rozpuštění kabaretního souboru a tedy i Orchestru Červeného esa se jednotliví hudebníci rozprchli do různých tanečních orchestrů - například S. E. Nováček nastoupil do Emanem Fialou řízeného Orchestru Divadla Vlasty Buriana, v němž setrval až do konce třicátých let. E. F. Burian své další představy o jazzu realizoval v roce 1935 v rámci Orchestru Gramoklubu, po němž zůstaly více než dvě desítky gramofonových snímků.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz

Obrazové materiály - archiv autora

Autor rubriky Fonogram se tímto textem loučí s věrnými čtenáři a děkuje za jejich přízeň. Většinu z již dříve otištěných příspěvků, které na tomto místě vycházely po více než sedm let - jakož i řadu dalších - najdou zájemci ve výrazně rozšířeném znění a s mnoha barevnými ilustracemi v knize Fonogram 2, chystané nakladatelstvím Radioservis k vydání v prvním čtvrtletí roku 2006. Hudební pořad Fonogram Gabriela Gössela bude Český rozhlas i nadále vysílat vždy v úterý od 20.30 na stanici ČRo 2 - Praha.