číslo 52

vyšlo 19. 12. 2005

Pořiďte si

NOVÉ ZVUKOVÉ NOSIČE RADIOSERVISU

Být ...ve vysoké trávě

Malíř Vladimír Komárek (1928-2002) byl strhující vypravěč. Ve své spontaneitě ne nepodobný Hrabalovu strýci Pepinovi, jak ho známe například z Tanečních hodin pro starší a pokročilé. Gejzír řeči chrlený pod tlakem nových a nových asociací jakoby neměl zábran - tematických ani stylových. Posluchač, který zná jemné Komárkovy obrazy, v nichž nejčastějším námětem jsou květiny a andělé, může být překvapen, uslyší-li vulgarismy, jimž se malíř v proudu svého vyprávění nevyhýbal, ba může se mu zdát, že zemitost a barvitost slyšených vět je v přímém protikladu k něžnému až minimalistickému koloritu umělcových obrazů. Zaposlouchá-li se však do vyprávění pozorněji, brzy zjistí, že je to vlastně jakási hradba, kterou si Vladimír Komárek vytvářel okolo sebe, aby se bránil před přílišnými nároky světa a často i svých obdivovatelů (ne náhodou záznam jeho tří povídání nese titul Jen krátká návštěva potěší), že je to mimikry souznící s jeho vysloveným přáním "být malým výkalem ve vysoké trávě". Za drsné výrazy a hravou sebeironii ukrýval plachost. Své životní příběhy stylizoval do určitých znovu a znovu opakovaných vzorců a z nich paradoxně budoval skrýš, jež jeho citlivost a soukromí chránila lépe než zámek na dveřích. S variacemi těchto vzorců se lze seznámit na výše jmenovaném CD. Jsou na něm záznamy tří různých vyprávění: besedy, kterou s Vladimírem Komárkem uspořádal Klub přátel výtvarného umění ve Frýdku Místku 10. 11. 1989, návštěva v umělcově domě v Nedvězí, kterou pro ČRo natočil na jaře roku 2000 Jan Kolář, a Komárkovo vystoupení v Lyře Pragensis v listopadu 1998. Celková délka " pobývání" s Vladimírem Komárkem je 75 minut - míra návštěvy, která potěší.

(bop)