číslo 52

vyšlo 19. 12. 2005

Jak to slyší

Vladimír Karfík, publicista

ZAMYŠLENÍ NAD ROZHLASEM

Pisatelovo vánoční přání

Nejkrásnější Vánoce bývaly nad tlustými knihami, na něž během roku nezbýval čas. A snad jenom hudba z rozhlasu k tomu. Když pak bylo toho vánočního koledování nad míru, přišel na řadu vlastní výběr z desek.

Dočetl jsem zrovna knihu Jiřího Kovtuna Republika v nebezpečném světě o éře prezidenta Masaryka (1918-1935) a zalitoval, že ji budu mít o vánočních svátcích už přečtenou a že jsem se připravil o vánoční čtenářský zážitek. Věděl jsem, že Jiří Kovtun je básník, znal jsem jeho prózy, Pražskou eklogu i Tajuplnou vraždu - knihu také dosti masarykovskou, vždyť Leopold Hilsner a rituální vražda mladé dívky v Polné by bez Masaryka postrádaly odvážného obránce proti antisemitské lidové pověře a tupé justici (ostatně s JUDr Karlem Baxou, jedním ze žalobců v Hilsnerově procesu, se Masaryk střetal i jako prezident, když Baxa jako pražský primátor dával volný průchod svému šovinismu). Dvěma velkými knihami historickými, jejichž hlavním hrdinou je T. G .M. - Masarykův triumf - příběh konce velké války a nyní Republikou v nebezpečném světě, však Kovtun vytvořil cosi velkolepého a originálního. Historik splynul s beletristou: knihy jsou svérázně pojatou, bohatě vrstvenou historií a napsány jsou, jako by se dějiny dály přímo před námi. Kouzlo je jednoduché - tyto dějiny vytvářejí lidé, živí jako v nejlepším románu. A protože Kovtun nepíše hagiografii, netvoří dějiny jenom Masaryk, ústřední postava knihy, ale velké i malé osobnosti tehdejší Evropy a naší historie: jak ty osobnosti, které si pro nás podržely svá jména, tak ty pro nás už docela bezejmenné.

Četl bych tu knihu v rozhlase denně, jako se před časem četly Pohádky tisíce a jedné noci, třebaže její děje mají do pohádky daleko. Snad právě proto, že první republiku sice vidíme jako velkolepé představení, ale s překvapením zjišťujeme, že mnohdy se hrálo pimprlové divadlo, v němž se několik velkých osobností pohybovalo mezi trpaslíky. I tehdejší vedoucí politické strany podle Masaryka nebyly "vedoucí ani politicky, ani programově kulturně" - choroba, kterou trpíme dodnes.

Kovtunova kniha je tak aktuální, že bych ji četl denně v rozhlase i proto, abychom pochopili, jak směšné je harcování s národními zájmy a že šovinismus nás udržuje v malosti - světoobčan Masaryk s ním zápasil celý život. V roce 1929 dokonce i Franz Spina, poslanec za německou agrární stranu, mluvil o masarykovské tradici vlády jako o geniální koncepci a o Benešovi řekl (sic!), že "je s to, aby přivedl k řešení národnostní otázku". Ostatně jenom v preambuli ústavy se mluví o československém národě, zatímco dál už jen ve smyslu lidu československého.

T. G. Masaryk byl na zápas o ustavení samostatného státu připraven, a nejen to, jeho spis Nová Evropa ho kvalifikoval k aktivní politice evropské. Také pohádka víc než aktuální: Masaryk si představoval po válce vstřícnou politiku vůči Německu a Rakousku a takový vývoj Evropy, v němž by se demokratické státy svobodně a spontánně spojily v evropskou federaci. Jestliže politika za první republiky má k pohádce daleko, pak co je toto? Masarykova utopie, nebo skutečný začátek pohádky evropských národů, které potřebovaly ještě jednu krvavou válku, aby pochopily, kde jsou jejich skutečné zájmy? - Opravdu by nebylo od věci zařadit do rozhlasu četbu Kovtunova příběhu podobně, jako byla před tím zařazena četba Pohádek tisíce a jedné noci. Snad se někdy tohle mé vánoční přání splní. Byl by to dárek pro všechny rozhlasové posluchače.