číslo 1

vyšlo 27. 12. 2005

Televizní glosář

Nová realita

Skutečný význam některých událostí se ukáže teprve s odstupem. Totéž platí i o podzimním vpádu fenoménu reality show na tuzemské obrazovky. Už teď, bezprostředně po skončení premiérových sérií VyVolených a Big Brother, však lze konstatovat, že dosavadní představy o vkusu a morálce televize byly více než naivní.

I pokleslost a úpadek však může mít různou míru a podobu. Mezi voyeurstvím zprostředkovávaným Primou a Novou přece jen rozdíl byl. Zatímco Big Brother nabízel povětšinou prostý přenos vulgarity a oplzlosti z hospody šesté cenové kategorie, VyVolení měli občas světlejší chvilky, kdy alespoň vzdáleně koketovali s realitou. V závěrečném účtu jim dokonce nelze upřít tři obecnější klady, které mimoděk přesáhly rámec upadlého žánru.

Především to byla tříměsíční názorná demonstrace faktu, že homosexuál je člověk jako každý jiný. Stejně pozitivní efekt měl i vynucený odchod soutěžících do bratislavského exilu. Praktické soužití se slovenskými kolegy mělo na publikum větší dopad než tisíc frází o "nadstandardních vztazích s bratrským národem". Třetím přínosem VyVolených byl zvládnutý návrat moderátorky Terezy Pergnerové do života a profese. I v jejím případě měla názornost možného úniku z drogové propasti sílu praktického příkladu.

Na výše zmíněné klasifikaci programového typu, který nedávno "obohatil" domácí televizní menu však nemůže nic změnit žádná dílčí přednost. Tím, kdo by měl na novou situaci zareagovat je Česká televize. Nutnost veřejnoprávní alternativy komerčním zhůvěřilostem snad nikdy nebyla zřejmější. Zatím anoncované změny, které Česká televize chystá pro příští rok, nesvědčí, že by si toho byla vědoma. V opačném případě by těžko oznámila, že na příště nepočítá hned se dvěma programy, které veřejnoprávní ideál opaku bulvární láce a podbízivosti naplňovaly tak názorně, jako Domácí štěstí Ivy Hüttnerové a Bez obalu Milana Šímy a Miloše Čermáka.

JAN SVAČINA