číslo 1

vyšlo 27. 12. 2005

Jak to vidí

Jindra Klímová,
publicistka

MEDITACE

Psáno exkluzivně pro Týdeník Rozhlas

Na rozhraní roků

Ten příští rok o nás leccos napoví. Už proto, že bude rokem volebním a my všichni dostaneme tu nevyhnutelnou otázku: s jakou vládou dál? Můžeme věřit různým průzkumům oblíbenosti politiků. Pokud jde o mne, věřím jim pramálo a považuji je jenom za výsledek náhodného výběru dotázaných. Že tomu tak je, už se mnohokráte ukázalo. Jinak je tomu ale s vyhlašováním výsledků, jakých dosáhla ekonomika státu. Na nich se podílejí desítky statistiků a patrně stovky dalších odborníků. Pracují s čísly, se kterými se sice dá kouzlit, ale v demokratickém státě, v jakém žijeme dnes, jen velmi, velmi těžko. Či snad si myslíte, že opozice nečeká škodolibě na každý výkyv, který by se dal využít k argumentaci - jak se u nás vládne špatně? Ale kupodivu deníky vládě nakloněné, vládě nepřející i ty skutečně objektivní vykřikují titulky: "Ekonomika míří k rekordu!" - "Česká ekonomika roste třikrát rychleji než v EU". A na tom se shodují ekonomové, finanční analytici i politici. Bohatá a různorodá struktura ekonomiky země nabízí přesto mnoho témat k diskusi, dohadům i sporům. A to je přece dobře, protože jde o hledání té nejlepší cesty dál.

Rozhodující a potěšující však je, že shoda názorů panuje i v tom, že základ toho růstu je zdravý, a umožňuje tedy i dobrý vývoj. Něco se daří, něco se stále nedaří, například snížit dluh. Ale vypichování detailů, polemiky o dalších krocích, ty budou teď zaplňovat stránky novin, zahušťovat televizní politické debaty a ty se stanou v předvolebním čase tématem témat. A ty, občane, posuď střízlivě a bez stranických vášní objektivní skutečnost.

Experti soudí, že české hospodářství může dosáhnout letos nejlepšího výsledku od roku 1995. Třetí kvartál sice růst proti druhému poněkud přibrzdil z 5,2 procenta na 4,9 procenta, ale odborníci jsou vcelku spokojeni. Tahounem je stále zahraniční obchod, tedy český vývoz. Pomalu se přiřazuje k automobilovému průmyslu, strojírenství, stavebnictví, tradičním výrobám, jako je sklářství a porcelán, i exkluzivní výroba textilní. Svým dílem přispívají i zahraniční investice. Dobré je, že rychlejší růst zaznamenala také domácí spotřeba. A ta by byla jistě ještě vyšší, kdyby domácnosti nemusely šetřit na splátky hypoték, kterými se řeší letitý problém - bydlení. Horší výsledky vykazuje zemědělství. To ovlivnilo celkové výsledky hospodaření téměř o půl procenta. Obrázek naší krajiny ukazuje, že se dramaticky snižuje objem zemědělské výroby a rostou dovozy. Tak se stále ještě projevují nedobře sjednané podmínky dotací z Evropské unie, které umožňují některým státům vyvážet výrazně levnější dotované zboží. To bude tedy v nastávajícím období úkol číslo jedna. Přes to všechno jsme ale ve srovnání s ostatními zeměmi střední Evropy druhá nejrychleji rostoucí ekonomika. Před námi je pouze Slovensko s růstem 6,2 procenta a teprve za námi jsou Maďarsko a Polsko. Dokonce také Spojené státy mají v současnosti růst ekonomiky jen 4,3 procenta. I když rosteme třikrát rychleji než eurozóna, máme ještě hodně co dělat, abychom státy Unie dohnali. V této situaci je třeba vzít v úvahu, jaký rozvoj ekonomiky je možný, z jakého základu a jaký je vyhovující pro klidnou hladinu obchodu a životní úrovně. Naším největším nedostatkem je tedy stále neschopnost redukovat rozpočtové schodky a razantně v některých regionech snížit nezaměstnanost. Pro budoucí vládu opravdu tvrdý oříšek k rozlousknutí. To vše přibarveno ještě šedou ekonomikou a trvalou potřebou kontroly správy daní. Jak by řekl laik: jde to, ale dře to.

Kdybyste měli možnost začíst se do ekonomických prognóz, zjistili byste, že v dobré kondici by měla být ekonomika i příští rok. To je pro ČSSD důvod, proč se bude s vervou prát o možnost stále držet kormidlo v ruce. A pro opoziční ODS by to bylo dobré nástupiště k zahájení vlády. Je tedy oč bojovat. A neříkejme si, že my, voliči, mnoho nerozhodneme. Bylo by lepší, kdybychom si uvědomili, že k tomu máme, ba musíme říct své slovo.

Ještě jedna okolnost stojí za zmínku, a to je naše příslušnost k Evropské unii. I když jsou stále slyšet nářky na skutečnosti, že se unijním zemím dosud neměří stejným metrem, je jediná cesta - něco s tím udělat. Bruselská administrativa už ví, že máme politiky, kteří se dovedou o naše práva vehementně brát, a že se tenhle obraz změnil, je rovněž zásluha nejen hospodářské prosperity, ale i personálních politických změn v tomto kalendářním roce. A zase se zajímejme o fakta: příjmy Česka z Bruselu by v letech 2007 až 2013 měly nadále vysoko převyšovat odvody. A to podle lucemburské varianty rozpočtu z června letošního roku, i podle britského modelu. Česko by mělo nárok na 23 miliard eur na projekty ze strukturálních fondů EU a z Fondu soudržnosti. Kromě toho obdrží čeští zemědělci (vida, už byl jejich hlas vyslyšen!) asi 3,6 miliardy eur převážně ve formě přímých plateb a 2,5 miliardy dotací z titulu rozvoje venkova. Znamená to, že konečná bilance by měla být asi 30 miliard eur příjmů k sedmi miliardám plateb. Ale nárok na ně není automatický. Bude záležet především na tom, jak kvalitní projekty předložíme, jak budeme schopni je administrativně zajistit. Ale jedno plus držíme pevně v ruce: patříme do Unie, a jaká tedy bude tahle Unie do budoucna, bude do jisté míry záležet i na nás. Zatím předkládáme vizitku slušné, prosperující země s minimálními projevy chudoby. A můžeme být rádi, že žijeme právě tady, i když se nám někdy zdá, že je dost málo toho, čím se můžeme opravdu pochlubit. Tak ať se příští rok daří, ať toho dobrého přibývá.

Foto archiv