číslo 2

vyšlo 2. 1. 2006

Dívejte se

Jak se chovat během okupace

Pondělí 9. ledna, ČT 2, 21.20

Téměř tříhodinový film Propustka otevírá téma ožehavé nejen ve francouzské společnosti - jak se za nacistické okupace chovali umělci porobeného národa. Pro některé byla potřeba veřejně tvořit silnější než jakékoli mravní pochybnosti, takže se přizpůsobovali tlakům a v lepším případě hledali východisko v únikových námětech, málokdo se záměrně odmlčel či upřednostnil emigraci; nemnoho však bylo těch, kteří otevřeně kolaborovali. Pro oblast divadla tato dilemata prozkoumalo Truffautovo Poslední metro, mezi filmaře zavítal Bertrand Tavernier.

Jeho Propustka dosáhla mezinárodního uznání, avšak v českém prostředí ji stíhala smůla. Premiéru měla mít v kinech už před čtyřmi roky, avšak distribuční společnost se zalekla, že film nepřitáhne diváky, a uvedení jednoduše zrušila. Mihl se na kabelových programech, ale teprve nyní jej zpřístupňuje Česká televize skutečně každému zájemci.

Propustka se odehrává v kalných dubnových dnech roku 1942 v Paříži, německá rozpínavost tehdy vrcholila. Všemocný německý dohlížitel dbá, aby do natáčených děl nepronikl ani náznak něčeho nežádoucího, filmaři se ocitají v nezáviděníhodné situaci. Otevřený protest znamená přinejmenším uvěznění, ne-li přímo smrt (jak se u nás přesvědčil Karel Hašler, provinivší se "jen" prostořekými písničkami), spolupráce s okupační správou naopak přináší pohrdání a případné obtíže v budoucnu, až nacistické panství padne (u nás se o tom přesvědčil třeba Václav Binovec, prosadivší se třeba Městečkem na dlani, ve Francii Henri-Georges Clouzot, později tvůrce slavné Mzdy strachu).

Tavernier vycházel z několikerých autentických vzpomínek, takže vystupují skutečně žijící postavy, každodenně řešící své mravní otázky. Asistent režie Jean Devaivre (Jacques Gamblin) rozehrál krajně nebezpečnou partii: zatímco předstírá dobré styky s okupanty, současně spolupracuje s odbojáři. Scenárista Jean Aurenche (Denis Podalydés) volí tichý nesouhlas: vkládá své pocity do napsaných textů, o nichž netuší, zda se někdy dočkají realizace. A v plejádě filmařů promžiknou další jména, třeba Jean-Paul Le Chanois, původně mladík židovského původu, který potají začal sbírat materiály o hnutí odporu.

Propustka je snímek vyprávěný jakoby bez emocí, z odstupu, snad i rozvlekle, bez jakéhokoli ozvláštnění, s důrazem na přesné postižení dobových reálií. Režisér se vyhýbá akčním zápletkám, naopak se soustředí na všední, každodenní existenci svých hrdinů, které se snaží vykreslit bez jednoznačných posudků. S vypjatými poměry se totiž každý sžíval rozdílně, neexistovalo ani nebetyčné hrdinství, ani černočerná kolaborace. A málo známé tváře hlavních představitelů jen umocňují pravdivost filmu. Válka tu totiž není přítomna v bojových scénách, ale v podobě ustavičného psychologického nátlaku.

JAN JAROŠ