číslo 2

vyšlo 2. 1. 2006

Navštivte

Harry dospívá a bojuje o Ohnivý pohár

Harry Potter, nyní už student čtvrtého ročníku bradavické kouzelnické školy, vyrostl, o poznání zmužněl, leccos se naučil (například z jeho představitele Daniela Radcliffa se stal lepší, zkušenější herec). Také film Harry Potter a Ohnivý pohár je jiný, jaksi dospělejší než předchozí tři díly filmové verze populárního románu J. Rowlingové. Méně se tu kouzlí s jednoduchými, osvědčenými a dosud postačujícími pohádkovými rekvizitami - s hůlkou a v hábitu; méně se sedí ve školních škamnách a vyučuje čarodějnickým vědám, zato jsou k vidění náročné sportovní i akrobatické výkony, víc se útočí a prchá, rozmnožily se proklatě nebezpečné situace i trikové scény s nestvůrnými bytostmi. Také je tu víc napětí a častěji se pouští hrůza. I ta má ovšem jinou, nápaditější, technicky sofistikovanější podobu, než u dosavadních potterovských příběhů. A ještě je tu cosi nového - probleskují půvabné jiskřičky témat dospívání: náhlé a nevysvětlitelné rozpaky (možná tajemnější než všechny vynalézavé prvky fantasy dohromady) při holčičích a klukovských setkáních, trápení s namlouváním - i když zatím jen v podobě pozvání na ples -, významné pohledy a doteky, první zklamání. Tyto prvky nekulhají v závěsu či jako přidané koření pro zpestření děje, ale jako jeho důležitá součást vyvažující neustálý, výpravně pojednaný boj o život pod záminkou poháru.

Dvě dějové linie se ovšem do běžného filmového formátu nevejdou, a tak trvá čtvrtý díl Harryho Pottera přes dvě a půl hodiny. Možná je to až příliš. Ne že by nebylo nač se dívat; hned od počátku je jasné, že protagonisté i diváci si užijí akčních scén, které v přesně vyměřených dávkách střídají romanticky střižené záběry prvních nesmělých kontaktů příslušníků obou pohlaví bradavického studentského dorostu. Režisér Mike Newell, který zpracovává potterovské téma po prvé (po Chrisu Columbovi a Alfonso Cuarónovi), je zkušený tvůrce, jeho filmy se těší divácké přízni a došly uznání u kritiky i porot mezinárodních cen - např. Úsměv Mony Lisy, Čtyři svatby a jeden pohřeb, Cesta na západ aj. Dokáže upoutat i napnout. Náročný fantasy příběh má však svá úskalí; v tomto případě to režisér se stupňováním různých odstínů temného šerosvitu místy trochu přehnal, některé scény se míjejí účinkem, právě když by mělo napětí kulminovat; platí to třeba o odhalení zlosyna - o němž jsme to stejně tušili - v samém středu bradavického učitelského sboru či o zbytečně dlouhé proměně dosud pouze tušeného Voldemorta v jakousi zlověstnou karikaturu lidské bytosti. Je také škoda, že se tvůrci místy nevyhnuli odkazům a postavám z minulých dílů, které ten, kdo je neviděl či nečetl Rowlingovou, patrně stěží pochopí. Naštěstí jich není moc. Naproti tomu oživení příběhu studenty a studentkami ze spřátelených kouzelnických škol působí příjemně a přináší i jemně parodické prvky (hromotluci z Kruvalu, připomínající ruské zápasníky, či půvabné kouzelnice z nepochybně francouzských Krásnohůlek). Hlavní dějový motiv - náročné a nebezpečné soutěžení o Ohnivý pohár, se podařilo ztvárnit vcelku zdařile, ráz sportovního klání, jímž je režisér obdařil, mu sluší.

Hlavní hrdina zde už nepůsobí jako vcelku pasivní a stále ohrožená figura, ale dík režijnímu vedení i hereckým zkušenostem, o čemž byla řeč na počátku, jako skutečný aktér, a občasná váhání má v roli. Bylo by taky zvláštní, kdyby neměl strach, tak mocný čaroděj zas není.

AGÁTA PILÁTOVÁ