číslo 4

vyšlo 16. 1. 2006

Dívejte se

Křehká je hranice mezi fikcí a realitou

Čtvrtek 26. ledna, ČT 2, 21.40

Scenárista Charlie Kaufman se prosadil fantaskní, pseudoživotopisnou historkou V kůži Johna Malkoviche, jejímž natáčením ostatně příběh jeho nového filmu Adaptace (opět režírovaného Spikem Jonzem) začíná. Tak hned od prvních okamžiků se nastoluje příznačný rys Kaufmanových prací: dovedné spojování zdánlivě autentických, přitom zajisté fiktivních dějů, jimž vévodí on sám, s věrohodně vyhlížející mystifikací. Tu zde zosobňuje hlavně Charlieho v lecčems protichůdný bratr Donald (oba hrdiny sugestivně zpodobnil Nicolas Cage, schopný i zřetelného povahového rozlišení obou sourozenců).

Film zdařile odráží duševní rozpoložení umělcovo, když nastává tvůrčí krize: blekotavě ostýchavý Charlie má napsat scénář podle bestselleru Zloděj orchidejí od Susan Orleanové (spisovatelka i její spis skutečně existují!), avšak práce se mu nedaří, protože knize chybí pevnější dějová konstrukce, o níž by se mohl opřít, jedná se jen o zachycení autorčiných impresí, prožívaných s charismatickým průvodcem po světě květin. Oproti tomu sebevědomý Donald, jenž prošel jen krátkodobým kursem, slaví jeden triumf za druhým, jeho scénáře vražednických thrillerů jsou nadšeně přijímány. Sourozenci dokonce potajmu sledují autorku adaptovaného románu (Meryl Streepová ji pojednala jako upjatou, přezíravou novinářku prestižního časopisu), protože má být protagonistkou chystaného příběhu, aby zjistili, co ve svém vyprávění vlastně zamlčela - zvláště o vztahu k průvodci, jenž ji zasvětil do tajů orchidejí i drog z nich připravovaných. A toto pátrání poznenáhlu vede k brutálním násilnostem.

Adaptace se vyznačuje uvolněnou časovou pospolitostí. V zásadě rozvíjí dvě časové dráhy - jednak "současnou", v níž se Charlie marně pokouší psát scénář, jednak "několik let vzdálenou", kdy spisovatelka prožívá své znovuzrození, které později včlení do adaptované knihy. Vedle těchto ústředních linií, shodně opatřených zkoumavě sebezpytnými komentáři jak Charieho, tak Susan, však nastávají libovolná časová vybočení: postačí pouhý odkaz k nějaké dřívější události, aby vyprávění hladce klouzalo časem až třeba k Charlesi Darwinovi nebo dokonce ke zkratce geologického vývoje dnešního Hollywoodu.

Adaptace - pokud skutečně zachycuje Kaufmanův osobní prožitek - je unikátním dílem. Umělec totiž dokázal zužitkovat i vlastní bezmoc, když ji s nečekanou plasticitou, se smyslem pro ironickou nadsázku zpracoval. Svou mystifikaci pak dotáhl do důsledků: jako scenáristy film skutečně uvádí Charlieho a Donalda Kaufmanovy. A Jonze se zcela přizpůsobil těmto dovedně se prostupujícím realitám, když kouzelně rozehrál množství žánrových stereotypů (včetně mužských sexuálních fantazií), aby pak ten nejrozsáhlejší - vražednickou zápletku zasazenou do močálů - záměrně uzavřel do podoby tíživé můry, z níž se nelze probudit.

JAN JAROŠ