číslo 4

vyšlo 16. 1. 2006

Televizní glosář

Na začátku roku

Pád na dno je příležitostí k novému vzestupu. Aktuálně nám tuto moudrost vnucuje Česká televize v jednom ze spotů, jimiž s nevídanou úporností propaguje své programové novinky. Tím, kdo by se jí měl poučit a inspirovat je především sama Česká televize. Loňské silvestrovské finále na obou programech lze totiž bez přehánění považovat názorný příklad bezprostředního kontaktu s hranicí, jejímž překročením ztrácí sama tato veřejnoprávní instituce smysl a právo na existenci: Sestoupit pod úroveň estrádní stupidity, o Silvestra nepochopitelně provozované Ivanem Mládkem a spol. na obrazovce ČT v kulisách výjimečné talk-show Jana Krause, opravdu (ale opravdu) nelze. Na odhad, zda se Nový rok skutečně stal bodem zlomu a východiskem ke znovuobjevení vlastního smyslu, je brzo. Některé - nejen po-novoroční - novinky ve vysílání ČT si však poznámku zaslouží už teď. Včetně těch ze samého okraje obrazovky.

Zdánlivě nevýznamnou televizní událostí nového letopočtu je konec televizních programových hlasatelů. Podobný krok je prý logickým a zákonitým důsledkem vývoje. I zde však platí, že těžko lze cokoliv mít za definitivní. Možná je další odlidštění obrazovky, citelné například při uvádění Večerníčků, jen epizodou. Ještě nenápadnější "inovací" okopírovanou od komerčních kolegyň je proměna diváckých telefonních soutěží v přímočaré tahání peněz z kapes či přesněji mobilních kreditů diváků. Otázky typu "Co je větší, Čína, nebo Vatikán?", jejichž zodpovězení přinese jednomu šťastlivci desetitisíce, a zprostředkovateli minimálně o řád víc, jsou nedůstojné instituce i publika.

Kritická reflexe efektnějších programových novinek, k nimž bezpochyby patří další z licenčních koktejlů humbuku, citu, peněz a napětí s názvem Udělám cokoliv, má ještě čas. Stejně jako odpověď na otázku, zda se zmrtvýchvstalé Žito Haliny Pawlowské přihlásí spíš k ironicko-sarkastické podobě svých dávných začátků, podbízivé servilitě "celebritám" svých někdejších konců, nebo duchaprázdné žvanivosti, s níž se jeho protagonistka i letos souběžně exhibuje ve svých dávno prošlých Banánových rybičkách.

Totéž platí i o seriózních příslibech lepší budoucnosti ČT, jako je plánovaných třicet devět Příběhů železné opony či pokračování legendárního projektu Heleny Třeštíkové s inovovaným názvem Manželské etudy po dvaceti letech.

Uvidíme.

JAN SVAČINA