číslo 6

vyšlo 30. 1. 2006

Televizní glosář

Zpráva o stavu tvorby

Zabývat se výsledky mediálně oslavovaných anket je zbytečné. Z devadesáti devíti procent jsou pouhou reklamní součástí showbyznysu. Existuje však pár výročních cen, které nemají s veletrhem mediální marnosti nic společného. Profesnímu respektu se po léta těší i výroční ceny Českého filmového a televizního svazu zvané Trilobit.

Šestnáct let po převratu stále máme dluh vůči osobnostem v minulosti programově vyretušovaným z naší paměti. Svébytnou splátkou je film Milujte své nepřátele. Za věcný, ale emotivně působivý dokumentární portrét zapomenutého pedagoga a humanisty Přemysla Pittera, si režisér Tomáš Škrdlant zasloužil Trilobita stejně, jako Miroslav Janek za dvojici autorských dokumentů Vierka a Chačipe. I ony nabízejí cit bez sentimentu, humanistickou angažovanost bez moralizování, nadhled a humor bez cynismu, tvůrčí originalitu bez exhibice. Tím obdivuhodněji, že to vše se autorovi daří na tenkém ledě střetu světa dětí se světem dospělých. Autorská důslednost vynesla tentokrát Trilobita Heleně Třeštíkové za dokumenty Ivana a Vašek a Ivana a Václav. Z celého inovovaného cyklu Manželské etudy po dvaceti letech dokázaly právě ony nejpřesvědčivěji proměnit záznam reality v obecnější zprávu o naší minulosti i současnosti - prostřednictvím konkrétních lidí, kteří žijí v konkrétní době své jedinečné osudy.

V nekonečném přívalu vykalkulovaných líbivostí, naschválů a exhibicí, tak charakteristických pro drtivou většinu domácí hrané produkce, by si režisér Martin Šulík zasloužil Trilobita snad jen za odvahu rehabilitovat ve filmu Sluneční stát normální život normálních lidí a dokázat, že sociální téma není sprosté slovo. Reálně si ho však z Berouna (opět) odvezl za svrchovaně umělecký počin. Vše, co bylo řečeno o dokumentech Třeštíkové, a zejména Janeka, platí i o Šulíkově hraném filmu. Včetně onoho humoru.

Pátým filmařem, jehož opus zdobí Trilobit za rok 2005, je Martin Mareček. Jeho dokument Zdroj je nejvýznamnějším domácím filmovým počinem, možná nejen za loňský rok. Sugestivitou tragikomické výpovědi o pokrytectví globální civilizace, cynicky prodávající v Ázerbájdžánu post-bolševickým diktátorům demokratické ideály a lidská práva za ropu, výrazně překračuje domácí horizonty.

JAN SVAČINA