číslo 6

vyšlo 30. 1. 2006

Pořiďte si

NOVÉ ZVUKOVÉ NOSIČE RADIOSERVISU

Líbezná hudba Českých nešpor

Pod titulem České nešpory je skryta spousta vroucích a půvabných tónů, u církevní hudby někdy až překvapivých. Avšak "nešpory" sice v původním sakrálním významu znamenají podve-černí modlitbu breviáře, ale postupně se tento název ustálil i v hudebním názvosloví. Žalmové texty měly v gregoriánském cho-rálu podobu jednohlasého společného zpěvu, posléze se vyvíjely do vícehlasu a obohacovaly i o zvuky hudebních nástrojů. Hlavně v baroku pak hudebníci - skladatelé, zpěváci i instrumentalisté - využívali příležitosti obohatit smysl slov hudbou. Tento vývoj byl podpořen i skutečností, že nešpory často přebíraly funkci koncertu, tj. hudební produkce. Na kostelní půdě tak v 17. století vznikl "duchovní koncert" jako forma veřejné společenské prezentace hudby. Rozvoj této hudební formy byl podporován i na jezuitských a piaristických školách, kde se kultivovala hudební výchova a docházelo ke spolupráci hudebně nadaných učitelů a žáků. Postupně se tak forma nešpor, dosud svázaných přísnými pravidly, poněkud uvolňovala. Skladateli hudby k těmto příležitostem byli u nás například Adam Michna z Otradovic, známý především zlidovělou koledou Chtíc aby spal, ale méně známý jako autor chrámové tvorby na latinské texty. Ještě sporadičtěji jsou uváděna jména dalších Michnových souputníků Alberika Mazáka, Andrease Hammerschmidta, Wendelina Huebera, Jakoba Filippa Rittlera a Johanna Josefa Flixiho, kteří - jak trpce poznamenává Michael Pospíšil v textu k CD - "ačkoliv se považovali za Čechy, dnešní Čechové se k nim nehlásí. Paradoxně nás s nimi často seznamuje cizina, kde si už dobyli úctu." České nešpory znějí v pečlivém provedení Pražských komorních pěvců a instrumentalistů.

(ap)