číslo 6

vyšlo 30. 1. 2006

Jak to vidí

Petr Koudelka, spisovatel a publicista

IN MEDIAS RES

Jsme nesvéprávní - a kdo je víc?

Bylo to zrovna kolem loňských Vánoc, kdy noviny zveřejnily podivnou zprávu o sčítání obyvatel. Buď to novináři načasovali podvědomě, nebo šlo o náhodnou shodu s termínem nařízení římského císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu? Jak se píše v Bibli, "všichni se šli dát zapsat, každý do svého města". To bylo ovšem před dvěma tisíci lety, tehdy bylo všechno jednoduché a prosté. Dnes, v době počítačů a statistiky, je to jinak. Titulek v novinách zněl: "Nikdo přesně neví, kolik nás je". Cítím v tomto žurnalistickém výplodu směsici zvráceného uspokojení a potměšilé radosti z naší vlastní hlouposti. Nebylo to totiž nijak nedůležité, šlo v důsledku o miliony korun, které mají dostat - nebo nemají - obce a města.

Radovat se z vlastní hlouposti je cosi typicky českého, jinak bychom neměli Švejka jako národní symbol. Také dojímat se nad svou statečností a hrdinstvím, nad tím, "jak jsme dobří", patří k našim národním vlastnostem. Jinak bychom nepovažovali za nadlidi hokejisty a fotbalisty.

Dlouho jsem si myslel, že naše hloupost a z ní plynoucí nesvéprávnost jsou ty hlavní důvody, proč bychom měli být v Evropské unii a vůbec v globálních strukturách světa. Abychom se vyhnuli těm největším chybám a mohli aspoň jakž takž řídit a spravovat své věci veřejné. Nejsou snad nesvéprávní naši soudci, kteří nepoužívají zdravý rozum, nechají unikat zločince a nejsou schopni léta rozhodnout ve věcech očividné nespravedlnosti? Nejsou snad nesvéprávní naši strážci pořádku, kteří si neporadí ani se zloději kanálových poklopů, měděných střech a kolejnic? Jejich nesvéprávnost nás ohrožuje na životě. Nejsou nesvéprávní učitelé, kteří se bojí zakročit proti opilosti dětí nebo proti kouření žáků základní školy? Nejsou nesvéprávní pražští radní, když nechají bez náznaku řešení potulovat se po hlavním městě pět tisíc bezdomovců - podle střízlivého odhadu? Nejsou nesvéprávní poslanci, kteří nedokážou tvořit zákony, ale jen zmetky? A nejsou nesvéprávní úředníci, kteří nedokážou ani spočítat, kolik nás je?

Hubert Gordon Schauer (jak často na něj myslím), ten pochybovač o naší národní svéprávnosti, by měl zase ze mě radost. Ale zbytečně! Dnes už vím, že úvaha, která by skončila na úrovni jednoho národa, je příliš jednoduchá. Hloupost a z ní plynoucí nesvéprávnost se rozšířila do nedohledných dálek. Znovu mi to došlo, když jsem sledoval reakce lidí na VyVolené a Velkého bratra v televizním vysílání. Ovšemže dokazují, jak jsou diváci takové podívané omezení, jestliže ji přijímají jako pobavení. Ale předtím už prošel pořad mnoha zeměmi a měl své miliony sledovatelů všude po světě. Není to s námi tak zlé. Jsme prostě jen součástí všeobecného zhloupnutí. To se mi tedy ulevilo!

Jedna věc z toho plyne: Rozum přestávají lidé používat. Zdá se, že rozum ztratil od určité doby jednak svůj duchovní obsah a rozměr, jednak úroveň. Jsme svědky proměny, která přichází v nečekané podobě. Nietzsche ale i Teilhard de Chardine se krutě mýlili. Něco se děje, ale není to obrat k lepšímu.

Mělo nás to trknout, když se blížil rok 2000. Už tehdy se nám dostalo důkazu o jakési všeobecné omezenosti. Vzpomínám si na akci Y2K, která měla všechny znaky lidského zhloupnutí. Všichni věřili, že se něco stane, že dojde k celosvětovému kolapsu počítačů. To ještě nic nebylo proti tomu, že ani inteligentní lidé nedovedli pochopit, kdy začíná 21. století. Dodnes počítají s tím, že začalo 1. ledna roku 2000 a marně jim to budete vymlouvat.

Tak jsem se postupně dopracoval k poznání, že hloupost se rozšířila po celém světě. Všeobecné zhloupnutí podporují masová média, z hlupáků vytvářejí celebrity a předhazují je národům k uctívání. Umění se dalo do služeb hlouposti a vytváří její nové a nové podoby. Ten nejhloupější projekt, jako je kupříkladu vystavování syrového masa, je nejvíce oslavován. Nejprodávanější jsou knihy o hloupostech, jako je čarování pro děti, nebo knížky zachycující hloupé řeči známých a slavných lidí, kteří ještě nepochopili, jak je sláva pomíjivá. I věda jeví rysy zhloupnutí, když se jejím cílem stává učinit lidi krásnějšími nebo jim prodloužit život. Ne náhodou se znovu oslavuje Darwin a je vyzdvihována jeho teorie, kterou si vytvořil očividně jen jako vlastní marginální katalogizační pomůcku. Z detailů se usuzuje na celek světa a ten je konstruován jako bezesmyslná říše hmoty. Svět chytrých zvířat a lidských hlupáků splývá v jedno.

Možná už je načase položit si otázku, komu to všechno slouží. Cui bono? Do jisté míry tu byl svět našeho typu odjakživa. Nikomu přece nemůže uniknout, jak podobný je život průměrného občana naší doby a feudálního nevolníka. Když si odmyslíme pseudopohodlí automobilismu, automatických praček a dálkového topení (vše navíc ohroženo blížící se ropnou krizí, takže může zmizet ze dne na den), zůstává holý obraz společnosti totožný: skupina žijící na hradech a v palácích (u nás majitelé kont) a ostatní, toužící jen po svých každodenních radostech (jídlo-konzum, zábava). Jen té zábavy (volných dnů a svátků do roka) měl nevolník o trochu víc než my. Vše ostatní - daně, nové poplatky a odvody, zdražování, nejistotu v práci a nemoci, pociťoval zhruba stejně.

Po iluzích o republice a demokracii, po pokusech s různými tyraniemi nastal čas uspořádat svět zase tak, jak byl uspořádaný odjakživa. Svět vládců a jejich nesvéprávných poddaných. Útok na rozum, šíření hlouposti mají sloužit jen tomuto jedinému cíli.

A přece je tu něco nového. Nemáme jistotu: jsme nesvéprávní, nebo ne? Jsme nesvéprávní a nevíme o tom? Ve Spojených státech vynakládají nejvíc peněz na to, aby přesvědčili sami sebe, že je tam svoboda a demokracie. Dělá se to ve všech totalitách. U nás je situace složitější. Kdybychom připustili, že z nás udělali nesvéprávné (podřízené totalitě konzumu a bláhově věřící pseudodemokracii voleb), měli bychom jisté východisko. Mohli bychom vědomě bojovat proti hlouposti pod heslem: jsme nesvéprávní - a kdo je víc?! Jen kdybychom se dokázali spočítat!