číslo 7

vyšlo 6. 2. 2006

Dívejte se

Jak se střetávaly velmocenské zájmy

Sobota 18. února, ČT 1, 21.00

Podle stejnojmenného Greenova románu vznikl retrothriller Tichý Američan. Odehrává se sice před půlstoletím v tehdejší Indočíně, avšak zvažuje problémy stále aktuální: zamýšlí se nad etikou novinářské práce uprostřed dění, vůči němuž lze stěží zůstat lhostejný a nezaujatý. Snazší diváckou stravitelnost zajišťuje zabalení do atraktivní dobrodružné zápletky, do jejíhož spletitého zákulisí hlavní hrdina postupně vniká. Postarší anglický reportér Fowler (Michael Caine), jenž dlouho hlásá zásadu nezúčastněného pohlížení na valící se události, žije v poklidném saigonském závětří, oblažován půvabnou vietnamskou dívkou Phuong, která stejně jako mnoho jejích vrstevnic myslí na odchod po boku zámožného cizince.

Setkání s údajným humanitárním pracovníkem z USA však změní jeho život: jednak se děvče přimyká k nadějnějšímu, dosud svobodnému muži (Brendan Fraser), jednak se ukazuje, že je to ve skutečnosti tajný agent, jenž sleduje zájmy své vlády - zprostředkovává tajné dodávky výbušnin i podporu "nezávislého" vietnamského generála. Měla by být odstraněna jak francouzská kolonialistická nadvláda, tak šířící se vliv komunistů. A Fowler musí řešit, zda napomůže místnímu hnutí odporu, aby se s tímto mužem vypořádalo po svém.

Zatímco první filmová verze z druhé půle 50. let, tehdy ještě zřetelně studenoválečnická, přetáčí vyznění příběhu ve prospěch Američanův, kdy anglický novinář je zobrazen jako zbabělec a bezmála zrádce, nové zpracování se snaží dodržet původní Greenovo rozvržení. Nijak neskrývá, že americké tajné služby jsou srozuměny s masakry a krveprolitím (nejprve povraždění civilisté ve vesnici ovládané vzbouřenými komunisty, později krvavá exploze na náměstí uprostřed Saigonu), kterých lze využít k protikomunistickým výpadům. Jedná se tedy o postoj v současné době, která zápolí s teroristickými akcemi, notně provokativní a deziluzivní, neboť zpochybňuje zdánlivě bezúhonný vzhled nejrůznějších "pomocí".

Režisér Philip Noyce, jenž se ujal režie, se chtěl vyhnout akční podívané: volí pozvolně se rozvíjející vyprávění, do něhož jen občas vpadnou šokující okamžiky. Chtěl postihnout všednost a jistou letargii, v níž se cizinci žijící ve Vietnamu ocitají. Výmluvné je to zvláště při postřehu, že vzdálené výbuchy granátů přestávají být vnímány, že jsou podceňovány vítězně postupující komunistické jednotky. Film předkládá drobnou, snad i sentimentální epizodu ze zákulisí, v němž se rodily priority světové politiky. Ale díky za ni.

JAN JAROŠ