číslo 7

vyšlo 6. 2. 2006

Televizní glosář

Pět let poté

Čím větší je euforie, tím těžší bývá vystřízlivění a kocovina. Soukromá zkušenost platí i v obecném měřítku: mnohé dobově významné události mají s odstupem času pachuť nepatřičnosti, zbytečnosti, či dokonce studu. Čirou fikcí je v reálném životě i každý happy-end a rozeznat vítěze od poražených bývá po letech stejně těžké, jako rozhodnout, byla-li pointa někdejších událostí vítězstvím nebo porážkou. V duchu historického relativismu a za příslušného nezájmu veřejnosti se odehrálo nedávné páté výročí někdejšího novoročního "boje o Českou televizi".

Dnes platné "poučení z krizového vývoje" líčí veřejnoprávní televizní krizi z přelomu tisíciletí jako účelově zneužitou odborářskou hysterii, které naletěla hrstka - dílem naivních, dílem osobně zištně v ČT zainteresovaných - umělců a intelektuálů, kteří pak společně strhly masy (s)prostých diváků. Polemizovat s dnešní interpretací nedávné televizní historie je jen o málo pošetilejší, než připomínat oněch sto tisíc "naivních prosťáčků" mrznoucích na Václaváku. Závaznou interpretaci hlásá nejen podstatná většina aktuálních výročních mediálních připomínek z pera (tehdy poražených ) dnešních vítězů, ale za svou ji údajně přijali i mnozí tehdy svedení a zneužití.

Smršti jednostranných argumentů dovolávajících se nedotknutelnosti demokratických principů, formální zákonnosti postupů a charakterové ryzosti hrdinů vzdorujících tehdy teroru ulice, lze s odstupem let těžko oponovat. Zvlášť když je korunuje absolutní trumf v podobě aktuální podoby České televize pět let poté. Věcný výčet hříchů, jimiž se ČT průběžně zpronevěřuje svému veřejnoprávnímu zadání, by byl dlouhý. Téměř výhradně o nich je ostatně pravidelně řeč i na tomto místě. Okázale demonstrovat současné reálné problémy instituce jako argumenty pro interpretaci historie, je však stejně sporné, jako vytrhnout z dobového kontextu jen, co se pro onu interpretaci hodí. Uvěřit, že jen náhodou si nikdo z dnešních výročních odhalovačů "skutečných cílů nepřátel demokracie" nepamatuje na opozičně-smluvní pozadí tehdejšího pokusu o zteč Kavčích hor, je těžké. Podobně jako zapomenout na tehdejší ideologicky vytříbenou barnumskou kampaň o nepotřebě veřejnoprávní televize a nutnosti její privatizace.

Pokud by před pěti lety nebylo oné zavrženíhodné televizní rebelie či pokud by už tehdy dopadla dle přání dnešních vítězů, nebylo by možná dnes už co kritizovat a nad čím se horšit. Možná...?

JAN SVAČINA