číslo 7

vyšlo 6. 2. 2006

Jak to vidí

Rudolf Křesťan, fejetonista

V POŘADU PSÁNO KURZÍVOU

Z autorova cyklu fejetonů na vlnách Českého rozhlasu 3 - Vltava

Na uvítanou

Vyznamenání, řády, mezinárodní ocenění, zájem médií, tituly před jménem i za ním - to všechno zvyšuje společenské uznání. Ale pořád to ještě není prestiž nejprestižnější. K té dochází až v okamžiku, kdy dotyčný začne být při návštěvách vítán chlebem a solí.

To je opravdový vrchol.

Podle zpráv v tisku usuzuji, že nejčastěji se to stává prezidentovi republiky. Uvedená dvojice potravin je mu nabízena při cestách po vlasti poměrně často. Možná by na uvítanou rád i něco jiného, třeba párek s hořčicí. Ale rituál je rituál.

Navštíví-li v jednom dni několik míst, a dostane-li se mu všude tohoto tradičního přivítání, je to zdravotní nápor. Sůl může způsobovat vysoký tlak. K prezidentské kvalifikaci zřejmě patří, že člověk v této funkci se musí umět vyrovnávat s různými tlaky.

Jsou však i lidé, které takové rituální uvítání nenadchne. V Babičce Boženy Němcové je popsáno zklamání dvou paniček, jimž protagonistka knížky nabídla v ústrety chléb a sůl - a se zlou se potázala: Vzácné paní se s pohrdlivým vyhrnutím nosíčků děkovaly, že nebudou jíst, pak se úsměšně na sebe podívaly, jako by chtěly říci: Ty sprosťačko, co si myslíš, že jsme my ňáké jen tak ledabylo!

Ovšem opravdové dámy by pokládaly takové uvítání za důkaz své významnosti. Vždyť i velvyslanci vědí, že to tak má být, jak je zjevno ze Svěrákovy písně ve filmu Lotrando a Zubejda:

My jsme cizí velvyslanci,
neseme vám dary v ranci,
po cestě nás všecko bolí,
nabídněte chléb se solí.

Talíř s uvítací nabídkou této dvojkombinace patří ke slovanským tradicím. Byl si toho vědom i Jaroslav Hašek, když jako velitel ruského města Bugulma prosil tamní abatyši, aby - cituji autora - přijala chléb a sůl na důkaz, že nechovám nijakých nepřátelských úmyslů.

V přítomnosti jsou kromě prezidenta vítáni tímto způsobem i někteří další činitelé. Občas i zahraniční návštěvy; předpokládám, že těm někdo předem taktně vysvětlí, že to zdaleka není všechno, co budou mít dneska k snědku. Takové vysvětlení určitě nepotřebovala česká pornohvězda Dolly Buster, když v roce 2004 přilétla ze zahraničí na Ruzyň. Jako takovou by ji tam nikdo nevítal chlebem a solí, jenže ona přiletěla proto, aby kandidovala za Nezávislou erotickou iniciativu v tehdejších volbách do europarlamentu. Skupina vítačů tehdy usoudila, že to už je hodno chleba a soli, a opravdu se tak stalo.

Podobně jako některé jiné tradiční zvyky, tak i tento se stal předmětem podnikání. Konkrétně pro jednu agenturu, která se specializuje na poskytování servisu pro pobyt cizinců. V rámci nabídky jsem četl i následující text: Nabízíme tradiční slovanské uvítání chlebem a solí na letišti, v hotelové recepci či na nádraží, dle vašeho přání. Účinkující jsou ve folklorních kostýmech.

A je po starostech! Tuzemský pan generální ředitel vítající ještě generálnějšího ředitele ze zahraničí se nemusí cestou na letiště zastavovat v samoobsluze pro sůl a pro chléb, od něhož by si ještě zamoučnil oblek.

Jistý stupeň profesionálního vítačství je znám i z minulosti - například v podobě rozličných fanfár. Významným lázeňským hostům v Karlových Varech zněly v ústrety fanfáry pro tři trubky a dva pozouny; uvítání mělo 32 taktů. Historie zaznamenala, že car Petr Veliký si k tomu v zájmu ještě slavnostnějšího vyznění objednal předem i bubny, za něž si připlatil.

V tomto ohledu je uvítací chléb a uvítací sůl prostředkem povýtce skromným. Předpokládám, že se nabízí běžný chléb, a ne nějaká vymyšlenost. Taky sůl bude zřejmě obyčejná. Cit mi našeptává, že k danému aktu se určitě nehodí sůl s nějakou konkrétní příchutí, zvláště ne česnekovou.

Chléb patří k rituálnímu vítání určitě právem - je symbolem existence. Stačí si připomenout modlitbu začínající slovy Chléb náš vezdejší dejž nám dnes.

Vedle tohoto symbolického významu může mít pecen chleba někdy i význam zcela osobní. Přesvědčil jsem se o tom před odletem na ostrov Srí Lanka, kde jsem měl bydlet u jedné české rodiny. Když jsem se na dálku tázal, co bych jim mohl přivézt, odpověděli: Českej chleba! Byl to zvláštní případ, kdy došlo k obrácenému gardu. Chléb nebyl nabízen návštěvníkovi, nýbrž naopak - přivezl jej on. Po příletu do Kolomba jsem pecen rituálně předával tamní české rodině, a nikdy nezapomenu na dychtivost, s níž byl tento pozdrav domova přijat.

Nejen chléb, nýbrž i sůl má své místo v dějinách. Včetně bible. Už Homér označoval sůl za "božskou" a za symbol očisty. Ve starém Římě bývalo zvykem dávat trochu soli nemluvňatům na rty, aby je ochraňovala před nebezpečími.

Tradice vítání chlebem a solí se uplatnila dokonce ve vesmíru. Když československý kosmonaut Remek spolu s ruským kosmonautem Gubarevem přestoupili ve vesmíru na palubu Saljutu 2, kde je očekávali kosmonauti Grečko a Romaněnko, byli uctěni právě chlebem a solí. Uvítaní jim na oplátku předali medaile a odznaky, což se v té době jevilo taky málem jako slovanský zvyk.

Rituální význam chleba a soli byl ještě v 19. století součástí lidové pranostiky při stěhování do nového obydlí. Dobový dokument uvádí: Kdo se do nového stěhuje, ať to učiní, když jde měsíc nahoru; do stavení ať vstoupí s křížem, v obydlí ať chová pár hrdliček. Při prvním vstupu do stavení nechť si dá podati chleba a soli, aby tam byl šťasten.

Ale minulost je minulost.

V našich časech se podávání chleba a soli dostalo do kategorie státnické a oficiální. V běžném každodenním životě se tento rituál už nepěstuje. Kromě pragmatické výjimky, kdy řidiči teď v zimě doufají, že na namrzlých cestách je tímto způsobem uvítají silničáři, a klidně i bez chleba.