číslo 8 |
|
vyšlo 13. 2. 2006 Nalaďte si |
|
SVĚT POEZIE Sobota 25. února, Český rozhlas 3 - Vltava, 22.45 Srdce metronomu - výběr z tvorby Jiřího Rulfa
tento laskavý svět, jímž nepohne nic, (Jiří Rulf: Tento laskavý svět) Do literatury vstoupil Jiří Rulf jako jednadvacetiletý v únoru 1968 v Sešitech pro mladou literaturu básní Konec, ale knižně debutoval až v roce 1988 sbírkou Prospekt na rozhlednu. Vždy stál tak trochu stranou okamžitých proudů, vždy zahleděn do základních témat života - věčnost a nicota, konečnost a věčná snaha člověka se jí nějak vymknout; individuum reflektující lhostejné krutosti celku - to je jen letmý náčrt několika základních rysů a témat Rulfovy poezie. Na sklonku loňského roku vydal autorský výbor ze své tvorby nazvaný Srdce metronomu - průřez pětadvacetiletím vlastní tvorby. Pro posluchače Vltavy jsme z něho vybrali verše relativně nejmladší, tedy tvorbu zralého básníka Jiřího Rulfa. Vyznačuje se ustálenou tvarovou a názorovou podobou: je reflexí osobního i společenského dění přelomu tisíciletí; v jistém smyslu je to poezie netázavá, ale promyšlená, konstatující silou intelektu i střízlivých, ale o to účinnějších básnických prostředků: ironie a věcnosti. Neznamená to, že je Rulfova poezie emocionálně chladná; bohatá metaforika a podobenství účinně násobí působivost jeho veršů, v nichž se stýkají občanská i ryze osobní témata. Rulfovy až "rafinovaně" prosté verše stojí tak trochu mimo soudobé proudy domácí poezie, zato se po svém blíží například některým proudům soudobé poezie americké, která dovede vyprávět svá témata se stejně civilně neokázalou, ale o to větší intenzitou. V básních Jiřího Rulfa se totiž v čase postmoderní hravosti a leckdy bizarních ornamentů hlásí ke slovu ten proud poezie, který v minulém století charakterizovala jména Halase, Hory, Holana a jistě i řady dalších, kteří nalezli způsob, jak spojit osobní i občanská témata do naléhavého tvaru. (tsk) |
|