číslo 8

vyšlo 13. 2. 2006

Jak to vidí

Jiřina Šiklová, socioložka

ZKRAJE TÝDNE JIŘINY ŠIKLOVÉ

Jak odškodnit nenaplněné životy?

Poslanecká sněmovna má v nejbližších dnech projednávat návrh zákona, který by měl finančně odškodnit ty občany, kteří byli vyhozeni či vyloučeni z politických důvodů ze škol po únorových událostech roku 1948, neboli po "převzetí moci" Komunistickou stranou Československa. Odškodnění by se mohli dočkat jak tehdejší studenti, tak i pár ještě žijících vysokoškolských učitelů, jejichž vědecká kariéra byla vyhazovem nemilosrdně přerušena.

V naší zemi je vzdělání hodnoceno zvláště vysoko. Asi proto, že jsme se jako národ formovali v době obrození, v němž české školství hrálo významnou roli a učitelé byli tehdy nositeli pokroku. Doktorát nebo diplom inženýra u nás vždy znamenal víc, než ekonomický vzestup a značné jmění. Student, který byl v roce 1948 z vysoké školy vyloučen, nemohl uskutečnit svůj sen o naplnění života. Tak jako člověk nemůže znovu prožít mládí, až na malé výjimky nemůže "dodatečně" vystudovat.

Zatrpklost zůstala i v duších vyhozených kantorů. Na jejich místa přišli jiní, méně charakterní a ti dnes mají nejen vyšší penze, ale mnohdy i vyšší společenskou prestiž. V každém případě více publikací a různé tituly. A protože se tituly zase nosí, katedry se předhánějí, aby angažovaly docenty a profesory, včetně těch, kteří mají titul RSDr., čili - jak se kdysi říkalo - Rodné Strany doktorů s titulem z  "Vysoké školy stranické". Takoví lidé často získávali profesury za knihy, které sami raději vykupovali, aby si je po letech nikdo nemohl přečíst.

Já vím, je to těžké, za dobrý charakter si toho člověk moc nekoupí. Patřím k jiné generaci, trochu mladší, a tak bych do toho neměla mluvit. Dovedu si ale představit, jak těžko se bude po půlstoletí dokazovat, jak to tehdy bylo, kdo ta vyhození podepsal, kolik trpkých vzpomínek se opět vynoří, a jak budou další generace tu nepatrnou finanční částku odškodněným závidět. Něco podobného se před časem odehrávalo v diskuzi kolem příplatků k důchodu válečným odbojářům. Penězi se nedají nahradit ztracené možnosti a sny člověka. Spíše se všechno znovu pošpiní.

Možná, že by bylo lepší postiženým z roku 1948, kteří jsou nyní ve špatné finanční situaci, pomoci z nějakých zvláštních fondů, řešit to obratem jako výpomoc člověku, který byl poškozen. Odškodnění prostě poslat, přidělit - samozřejmě na individuální žádost a po předložení dokladů o tom, že vyloučení dotyčného mělo politické pozadí. A k tomu bych přidala hezký dopis, jako satisfakci pro toho člověka a jeho blízké.