číslo 10

vyšlo 27. 2. 2006

Jak to vidí

Petr Koudelka, spisovatel a publicista

IN MEDIAS RES

Střet necivilizací

"Kdo porno chce, zákony nezákony, bude ho mít, zejména však vynalézavé děti."
(z glosy v MF Dnes)

"Už jednou nám svět prorokoval morální krach. Před třiceti lety, když jsme legalizovali pornografii." Dánský penzista se slzami v očích, když se rozhodl, že nepojede na výlet do Egypta kvůli nenávisti islamistů vůči Dánsku. (Právo)

Jako motto pro svůj článek jsem si zvolil dva citáty z denního tisku ze dne, kdy pokračují protestní akce muslimů proti naší civilizaci. Je to tak, konstatují čtenáři Samuela Huntingtona, střet civilizací už probíhá. Myslím, že se mýlí. Nemůže jít o střet civilizací, já zde žádné civilizace nevidím. Naše "bílá", euroamerická kultura, už pomalu a jistě přestává být civilizací, "jejich", islámská kultura, ještě civilizací není. Stojí tu proti sobě dva chaotické subjekty, málo definovatelné, ale přece jen něčím charakteristické. V jednom je hodně špatnosti, ve druhém hodně nenávisti. Kde je ten odvěký boj dobra se zlem, dosud průhledně čitelný, který nám umožňoval zvolit si, na kterou stranu se přidat? Už jen zlo stojí proti zlu. Proto jsme tak bezradní a bezmocní.

Obecně byly vždy měřítkem civilizace úroveň organizace společnosti, duchovní vyspělost, vzdělanost a kultura. Civilizovaný člověk byl slušný člověk, respektující hranice morálky. Morálka se nedala nikdy plně definovat, odvozovala se někdy od desatera, jindy od zdravého rozumu, respektování lidské důstojnosti.

Podstatné však bylo slovo "hranice". I když hranice nebyly určeny, existovala nepsaná dohoda, úzus, zvyk, obyčej dodržovat mravní zásady. Kdy se tento stav změnil? Ve chvíli, kdy začalo být nepohodlné a nudné respektovat civilizační zvyklosti, kdy se stalo přitažlivým a módním hranice bořit a překračovat. Už takzvaná moderna začala podkopávat civilizaci a vyhlašovat každou sebehloupější vzpouru proti morálce za něco významného. Brzy se to stalo hlavní podmínkou úspěchu v uměleckém i občanském počínání.

Ovšem, i filozofové a profesoři se podílejí na dekonstrukci civilizace. Foucault a Derrida rozkládají literaturu a umění a stanovují nová pravidla hry. Pro ně to ještě byla hra, pro nás je to možná tragická realita života. Bezbřehá tolerance, zboření všech tabu není pro člověka osvobozením, ale vrhá ho do světa, v němž se nedá žít.

Ojediněle se objeví někdo, kdo má ještě rozum. V televizním dokumentu o kouření sděluje německý lékař fakta o poklesu počtu kuřáků mezi vysokoškoláky poté, co byly cigarety zdraženy na 5 euro. "Alespoň se tím ztížil jejich přístup ke kouření. Mělo to velký význam."

Obecně je takový přístup odmítán. Zadržování se nenosí. Pubertálně vyladěná média, která stále "posouvají hranice", vyhlašují válku dospělosti, odpovědnému myšlení. To vyhovuje teenagerům, kteří určují pravidla tohoto světa. Vždyť je to jedno, my, vynalézavé děti, si svoje porno stejně najdeme.

Postupně se hroutí další a další civilizační hradby. Jak to, že je tak často porušována lékařská etika? ptal se nedávno jeden můj známý doktor. A sám si odpověděl: Jak by mohli lékaři dodržovat lékařskou etiku, když většina z nich neuznává pravidla obyčejné lidské morálky.

V atmosféře sobectví, chamtivosti, závodů o to, kdo bude úspěšnější, bohatší, kdo lepším trikem zabezpečí svou rodinu, je něco tak chimérického jako je morálka jen přítěží. Cožpak viděl někdo, jak vypadá svědomí?

Svět bez zábran a bez hranic už není civilizací. Ze svobody tisku bez hranic a pravidel - jak se ukazuje - už nemůžeme mít radost, začala být nebezpečná. Muslimové nám právě kvůli tomu vyhlásili válku.

Co se to vlastně s námi stalo? Náš svět zdětinštěl. Prostě se nám v něm zalíbilo jako dětem bez dozoru - nezodpovědnost, nevázanost, uspokojování rozkoší všeho druhu. Je to vulgární, kruté, cynické, ale vcelku příjemné. Pro toho, kdo z toho vyjde se zdravou kůží. Ještě aspoň jednou, pro tentokrát.

Naše civilizace na svém sklonku zestárla a její dětinství je součástí krize zchátralého organismu. Stejně jako demence. Je příliš mnoho projevů chabého rozumu, ať už v politice, v umění, nemluvě o pop zábavě, šoubyznysu a televizi, než abychom si alespoň na chvíli nepřipustili, že by mohlo jít o degenerativní změny v mozcích. Dementní společnost se klaní hvězdám sportu, šoubyznysu, vydělávačům peněz a všechny je považuje za celebrity, které zasluhují uznání.

Nikdo se nemůže divit, že nám muslimové nevěří, že nás dokonce nenávidí. Neváží si nás, protože jsme zcela necivilizovaní. V očích muslimů je úpadek Západu obrázkem zaniklé civilizace.

Z druhé strany přichází proti nám jiný svět. Kultura islámu se začala tvořit o šest set let později než kultura křesťanství. Netvrdím, že jsou o šest set let pozadu, ale možná jde o jistou nerovnovážnost zakotvenou v dějinách. Možná, že jejich civilizace se teprve znovu zrodí.

Zdá se, že Huntington neuvážil ještě tuto možnou variantu: míjení civilizací. A střetnutí dvou kolosů, které na sebe narazí, nebo už narazily, zcela necivilizovanou silou. Přemýšlím, co by se muselo stát, abychom se vzpamatovali, my a muslimové. A čtu si v materiálech, které vznikly po britské vládní konferenci o změnách klimatu. Tady se pomalu a jistě rodí východisko: katastrofa naší planety, která je podle všeho neodvratná. Tony Blair dostal hlášení, že byla právě překročena hranice, ze které už není návratu: oteplení planety o dva stupně. Lidstvo čeká hladomor, sucho a přírodní pohromy.

Média stále vyhlašují nějaké překračování hranic. Zákony nezákony, jen žádné zábrany! Tady se nabízí nová příležitost. Užijme si to!