číslo 11

vyšlo 6. 3. 2006

Jak to vidí

Rudolf Křesťan, fejetonista

V POŘADU PSÁNO KURZÍVOU

Z autorova cyklu fejetonů na vlnách Českého rozhlasu 3 - Vltava

Jaké vybrat jméno?

Existují dva závažné důvody, proč se děti nerodí hned vzápětí po oplodnění, nýbrž až po příslušném počtu měsíců. Za prvé - plod potřebuje svůj čas, aby postupně a náležitě rostl. Za druhé - svůj čas potřebují i oba zploditelé, aby se dokázali v průběhu zmíněných měsíců shodnout na výběru jména pro potomka.

Zkušenost praví, že dítě se v rozmezí obvyklého počtu měsíců stačí zdárně vyvinout. Horší je to s volbou jména. Rodiče ji většinou probírají ze všech stran. K  výsledku nejednou bolestně dospějí až souběžně s bolestmi porodními. I kdybychom na tom byli podobně jako sloni, kteří jsou v očekávání plných 22 měsíců, domnívám se, že ani to by nepomohlo. Nejedna budoucí matka a nejeden budoucí otec by i tak dospěli k  výsledné volbě jména na poslední chvíli, naknap.

Neplatí to ve všech případech. Svého času jsem psal o pražské rodině Konopíků, v níž se už po několik generací dává narozeným chlapcům zcela automaticky jméno Medard. Výběr jména je předem jasný. Je rodinně tradiční - bez ohledu na pranostiku o kápi dotyčného. Takové předurčení nebývá časté. Většinou se hledá v celé množině jmen. Svým způsobem je to volba ještě obtížnější než dávání hlasu některé z politických stran - těch není ve hře tolik.

V dobách mého mládí býval výběr jména ještě o něco složitější. Tehdy se rodičům nedostávalo předběžných ultrazvukových ani jiných informací o pohlaví klubajícího se dítěte. Bylo tedy nutno pečlivě a zodpovědně probrat eventuality jmen pro následníka po meči i po přeslici. V současnosti bývá už před porodem znám poměrně spolehlivý odhad pro nákup modrých či růžových oblečků. S tím souvisí i informace, zda soustředěnou pozornost věnovat výběru jména pro potomka nebo potomkyni.

I tak chtějí v porodnici předem uvést jména pro obě pohlaví - pro případ, že by došlo k  nějaké nečekané změně proti předpokladu. A možná i proto, aby se pak narozenému synovi mohlo po léta říkat: "Kdyby ses narodil jako holčička, jmenoval by ses Libuše, protože jsme jména vybírali ze Starých pověstí českých." Stejně tak se dívce může připomínat: "Kdybys byla kluk, měla ses jmenovat Bivoj."

Leckdy se stává, že jeden z rodičů chce, aby se očekávaný syn jmenoval dejme tomu Karel, a to podle nejlepšího kamaráda z dětství. Odpůrce návrhu rázem uvede hned tři nesnesitelné Karly, které zase znal on. A dodá, že si neumí představit, že jeho vlastní dítě by mu připomínalo kohokoliv z nich.

Jen málokdy dojde k  tak ideální shodě rodičů, jako tomu bylo u neapolského páru příznivců opery, kteří pojmenovali své tři dcery postupně Aida, Norma a Tosca. Většinou však dochází k  názorovým různicím. Spor v rodičovské dvojici může způsobit taktéž otázka, zda vybrat jméno nenápadné a často užívané, nebo naopak něčím nezvyklé a zvláštní - například Silvestr.

I návrh na jméno zcela běžné může u druhého rodiče vyvolat nečekané protiargumenty: "Jan? Prosím tě, už slyším, jak se mu děti posmívají Hloupej Honza!" Podobným způsobem lze shodit ze stolu návrhy další. Například: "Václav  A děti na něj budou křičet Vašek šašek bubeník, hází kočky přes rybník!"

Do křížku se mohou rodiče dostat i při debatě o vhodnosti či nevhodnosti navrhovaného jména vzhledem ke kombinaci s příjmením dítěte. V tomto ohledu nesmazatelně vstoupila do dějin české překladové literatury hrdinka populárního francouzského románu Zvonokosy, slavná Eulálie Čubíková.

Někdy uvažují rodiče i o tom, že by svému dítěti dali jméno po někom ze svých rodičů, tedy výsledně prarodičů dítěte. No jo, ale ve hře jsou dva kusy dědečků (případně babiček); kterou z větví zvolit a nepohněvat si druhou stranu?

Když už se rodiče konečně shodnou na společném výsledku v podobě nějakého jména, nemusí to být ještě konec dramatu. Je-li to jméno nezvyklé, napětí pokračuje - tentokrát při jednání s matrikou o jeho povolení.

Pravda, někdy jde o jméno vskutku zvláštní. V období první republiky jeden tehdejší zubař chtěl svého syna pojmenovat Thymolin. Není to jediný případ, kdy někdo uvažoval o použití firemního názvu pro své dítě. Na internetových stránkách jsem našel příspěvek současné mladé maminky, které se svěřovala ostatním, že pro dcerku uvažovala o jménu Teekanne. Název čajové firmy, který v němčině znamená Konev na čaj, jí zřejmě zněl libozvučně a zajímavě, ale nakonec se přece jen rozhodla, že to nebude její šálek čaje.

Kromě uvedených případů, kdy značka je inspirací pro jméno, jsou známy i varianty opačné. Legendární název automobilů Mercedes vznikl tím, že německého inženýra Daimlera, konstruktéra a výrobce těchto vozů, zaujalo jméno dcery firemního zástupce ve francouzském městě Nice.

Najít pro dítě jméno, na němž by se shodli oba rodiče, je u některých párů opravdu náročné. Zvláště pak ve dvojicích složených z prestižních jedinců. Nedejbože, aby se do výběru vložili ještě prarodiče, přátelé a další kibicové.

Zákonodárci zřejmě vědí z vlastní životní zkušenosti, že výběr jména může být někdy dokonce delší než pobyt dítěte v matčině lůnu. Příslušný zákon o matrikách, jménu a příjmení počítá i s eventualitou, že dítě už bude na světě, ale jeho jméno zatím ne. Rodičům je pořád ještě dána možnost, aby pojmenovali už narozené mimino. Jakmile však uplyne měsíc od narození a v matrice jméno stále není, jde do tuhého: jméno pak dítěti úředně stanoví soud.

To je vskutku krajní řešení. Odpovědní rodiče k  němu samozřejmě nenechají dojít. Připravili by se o jedinečný zážitek, když po složitém a důkladném výběru konečně dospějí ke shodě na výsledném jménu, a jeho nositel jim pak po letech řekne: "To jste mi nemohli dát nějaké lepší?"