číslo 12

vyšlo 13. 3. 2006

Dívejte se

Královský dvůr se dobře baví

Pondělí 20. března, Prima, 03.20

S názvy některých filmů nastávají potíže. Kupříkladu u francouzského snímku v originále nazvaného Ridicule (1996) se distribuční firmě Bonton Home Video nelíbil doslovný překlad Směšnost či Směšný, takže si zvolila atraktivnější - Nemravnou nevinnost. Když totéž dílo zařadila do vysílání Prima, ani ona se nespokojila s pouhým převedením původního názvu a opět hledala něco přitažlivě znějícího. Tentokrát to jsou Nevinné krutosti. Ale ani to nakonec nepomohlo: zatímco Česká televize před několika lety uvedla tenhle pozoruhodný snímek v rámci filmového klubu, Prima nevědouc si s ním rady jej posunula rovnou do nesledovatelných pozdních nočních (či včasných předranních?) hodin. Nejspíš ani netuší, že Ridicule byl vyhlášen za nejlepší francouzský film roku a Leconte za nejlepšího režiséra.

Titul Nevinné krutosti je sice ponoukavě mnohoslibný, jenže každý, kdo by se nechal zlákat jen očekáváním nějakých pikantností, bude zklamán. Kromě úvodní, mírně šokující scény se bude muset spokojit se značně upovídaným vyprávěním o poměrech na francouzském královském dvoře krátce před výbuchem revoluce. Tam totiž zavítá hrdina vyprávění, venkovský šlechtic Grégoire Ponceludon de Malavoy (v charismatickém ztvárnění Charlesem Berlingem), jenž svými poněkud neotesanými zvyky působí v dekadentně přejemnělém, nudícím se a intrikujícím prostředí jako směšný paňáca, byť je vlastně jediným, kdo chce prosadit nějaké pozitivní změny.

Hodlá totiž panovníka přesvědčit o nutnosti vysoušet mokřiny na svém panství, semeniště bezpočetných nemocí, které decimují poddané. Nepočítá však s tím, že narazí na povznesenou lhostejnost. Neschopní, avšak samolibí úředníci nesnášejí, pokouší-li se jim radit někdo schopnější. Grégoire záhy poznává, že získat slyšení u panovníka je nad jeho síly. Nezbývá mu než se trpělivě učit správnému vystupování, duchaplné konverzaci. Ale vládnoucí pokrytectví si neosvojí. Ani milostné koketování či naopak zákeřnosti zlomyslné hraběnky (Fanny Ardantová) nezlomí jeho lásku ke svobodomyslné dívce (Judith Godrecheová), která svůj život zasvětlila vědeckým pokusům, rozhodnuta zbytečně jej nepromarnit.

Nijak nevadí, že Nevinné krutosti místy připomínají šarády z daleko známějších Nebezpečných známostí. Patrice Leconte, kterého známe i z dalšího kostýmního dramatu Prokletí ostrova Saint Pierre, se neopájí reáliemi druhé půle 18. století jako třeba Miloš Forman ve Valmontovi - vnímá je již jako omšelé, předurčené k zániku. Avšak konflikt mezi svědomitostí zdánlivě bezmocného, přehlíženého jedince na jedné straně a lhostejností rozpadajícího se společenství mocných na straně druhé získává nadčasovou platnost.

JAN JAROŠ